Nedůstojná "áčka" a "béčka" Zelených

Doposud mají Zelení v horní parlamentní komoře dva nestranické zastupitele, přičemž ovšem přinejmenším Karel Schwarzenberg je ozdobou jakékoli kandidátky s velkou osobní šancí na úspěch. Ale i Jaromír Štětina se do Senátu dostal především díky své osobnosti. Což Bursík ví dobře. Stejně jako to, že přímo ve straně je prozatím minimum lidí schopných uspět ve dvoukolových volbách s akcentem na jednotlivé persony. Nadto starší čtyřiceti let. Ohlíží se tedy po obecně důvěrnějších tvářích. A ačkoliv s předsedou nesouhlasí vedení Republikové rady už víc než půl roku takřka v ničem, také přece jen vidí, že kandidáti pouze ze zelených řad to budou mít hodně těžké a že by do voleb šli spíš jen tak na zkušenou a představit se voličům.

Na první pohled je to správná a logická taktika, když se donedávna takřka anonymní strana, jíž do parlamentu dotáhl teprve v politice už zabydlený Bursík, obrací na známá jména sympatizantů Zelených, kteří by asi většinou na kandidaturu z jiných stran nekývli. Ulovit druhého Schwarzenberga mohou Zelení sice těžko, ale například bývalá prezidenta Akademie věd Helena Illnerová má jistě mezi lidmi respekt a je vysloveně senátorským typem. Také Anna Šabatová, donedávna zástupkyně Ombudsmana jistě budí důvěru a fakt, že je její manžel léta spojován s ČSSD by nemělo hrát roli. Sympaticky může také působit oslovení herce a aktivisty za práva gayů a lesbiček Jiřího Hromady. Pokud jde o někdejšího disidenta Svatopluka Karáska, toho by si jeho ctitelé už spíš asi přáli vidět mimo politiku, i když on o návrat do ní evidentně usiluje. A písničkář Pavel Dobeš může mít úspěch stejně jako naopak docela klidně propadnout, to je asi dost těžké k odhadování. Podstatné bude, s čím nezávislí kandidáti do voleb půjdou, zda jsou schopni oslovit voliče něčím nad známé jméno či obličej. Ale nyní mají ještě čas na svých programech pracovat.

Otázkou ovšem je, zda všichni po posledních krocích Republikové rady ještě budou mít chuť do voleb skutečně vstoupit. Rada totiž rozhodla rozdělit kandidáty na dvě skupiny podle toho, jak blízko jsou zeleným principům. Což se projeví na částce poskytnuté na kampaň. Ti pravověrnější obdrží před prvým kolem dvě stě tisíc, ostatní polovinu. Z oněch známých osobností je v prvém seznamu toliko Šabatová a Hromada, ostatní spadají do jakési nižší kategorie. To vypadá na prvý pohled jako čirá zlovolnost, která sice patrně má být veřejným štulcem Bursíkovi, ale ve skutečnosti musí být urážlivá pro samotné kandidáty. Podle médií byla selekce řízena například názorem kandidátů na budoucnost jaderné energie anebo vybudování brdského radaru. Jenomže pokud jsou tyto otázky pro Republikovou radu tak kruciální, pak není jasné, proč vůbec souhlasila s lidmi, pro něž není atomová elektrárna zásadním zlem a americký radar, zejména po té, co se zvolna včleňuje do struktury NATO, dokonce celoevropsky užitečný. Rada měla buď trvat na zcela jiných lidech a nebo je nedělit na nějaká pomyslná a zcela ponižující "áčka" a "béčka". A zachovat se tak pro veřejnost především sama zcela nedůstojně.

Předseda Bursík sice prohlásil, že peníze pro ony "béčkové" kandidáty zajistí z jiných zdrojů. To se mu jistě může podařit a pokud by strana získala aspoň jedno senátorské křeslo a to právě díky některému z jakoby jen napůl chtěných kandidátů, bylo by to nakonec jeho vítězstvím. Pokud ale občany trapně rozhádaná strana už natolik neotráví, že nad ní začnou lámat hůl a jinak atraktivním osobnostem dostatek hlasů neodevzdají. To by se mohlo klidně stát. Jestliže totiž bude dál pokračovat otevřené nepřátelství uvnitř Zelených, tedy Bursíka a kroužku kolem něj s ex-ministryní školství Danou Kuchtovou a místopředsedou Republikové rady Matějem Stropnickým, doprovázené podobnými akty jakým je dělení kandidátů na lepší a horší, plus řadou jiných věcí, pak nastoupí Zelení pevně na cestu směrem dolů, v příštích obecných volbách propadnou a ocitnou se na okraji politického dění dřív, než si to uvědomí ti, kteří válku rozdmýchali a zjevně jí nejsou doposud schopni zastavit.

Kdo nad děním mezi Zelenými zvedá zoufale oči v sloup a pokouší se je omluvit tím, že je to prostě "mladá strana" a tedy si musí takovým vývojovým stadiem projít, snadno zanedlouho prozře, že slovo "mladá" je už jen pouhý eufemismus. Zabránit tomu jistě ještě lze. Ale musela to učinit celá členská základna. To znamená buď ponechat mandát Bursíkovi s tím, že nelze než hledat kompromisy k prosazování svých programových cílů anebo dát za pravdu druhé skupině, trvat na nekompromisnosti a dobrovolně odejít dost možná navždy z parlamentní politiky. A pokud by ovšem Zelení dospěli k prvému řešení, pak by to také sebou muselo přinést výrazné omezení vlivu těch, kdo nyní Republikou radu ovládají. Dost možná by totiž také stálo za úvahu, zda vůbec má Rada, vedle předsednictva vlastně druhé mocenské centrum nadále existovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .