Nedožité narozeniny
O tomto víkendu se vzpomínalo nedožitých kulatých narozenin dvou osobností. Janu Werichovi by bylo sto let a šedesátin by se byl dožil Bob Marley. Od jejich úmrtí nás shodně dělí čtvrt století. Werich zemřel v říjnu 1980, Marley ve věku šestatřiceti let na rakovinu půl roku poté.
Oba jsou přitom dodnes pozoruhodně přítomní. Koncertu k Marleyho narozeninám se včera v Adis Abebě zúčastnilo dvě stě tisíc lidí a Werichových narozenin u nás hojně vzpomněla rádia, televize i časopisy. Asi se neví, zda Jan Werich na sklonku života poslouchal Marleyho reggae, ale pokud ano, mohl v textech jeho písní najít některé podobnosti s duchem Osvobozeného divadla. U obou najdeme citlivost k bídě bližních nebo apel proti válce a násilí. Oba výrazně ovlivnili svou dobu. Bez Werichova moudrého a vlídného humoru by u nás nebylo alternativy k povrchní zábavě. Bez inspirace Boba Marleyho je těžko představitelná klubová taneční hudba, hip-hop, taneční remix, anebo dnešní rap. Werich i Marley jsou si jistě v mnohém nepodobní. Vzhledem kupříkladu, ale i tím, že Jan Werich byl divadelníkem, vypravěčem, kultivovaným literátem, zatímco rastafarián Marley byl pro svou generaci duchovním vůdcem, rebelem či prorokem varujícím před hrozící zkázou.
Důvod, proč se na ně nezapomíná, je ovšem zřejmě stejný. Lidé mají potřebu být lepší a slyší na charismatické výzvy v tomto směru. Někdy se ty výzvy člověka dotknou houpavým rytmem jako u Boba Marleyho, jindy mají jako u Wericha podobu nadčasového moudra. Například že "když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."
