Nechtěné dítě vstupu do EU: Odstrkovaný zákon o státní službě

Ani média, kterým to stálo jen za stručnou zprávu, to evidentně dávno nevzrušuje. A veřejnost už vůbec ne: zřejmě se většina lidí mezitím ztotožnila s názorem prezidenta Klause, proč by státní úředníci měli mít nějaké výsadní, v extra zákoně zakotvené postavení, když ostatním zaměstnancům musí stačit zákoník práce. Kdyby nebylo evropské byrokracie, která chrání byrokracii v členských zemích, ani by nás to nenapadlo, míní Klaus. O unii se otřel i ministr Nečas v senátu, když se ho senátor Zlatuška na rovinu zeptal, proč musejí poslanci a senátoři kolem dokola schvalovat odkládání platnosti zákona. Proč se tedy, když údajně tolik nevyhovuje, zákon z roku 2002 rovnou nezruší. Na to odvětil ministr Nečas, že zrušením zákona by se možná vystavila ČR žalobě ze strany EK. A pak řekl doslova: "Vím, že to působní absurdně, ale takhle absurdně funguje Evropská unie. Jí nevadí, že tento zákon není účinný, jí by vadilo, kdyby nebyl."- konec citátu.

Tady dodejme, že logičtější je ovšem zcela jiný pohled: ČR se musela v předvstupním procesu zavázat, že přijme zákon o státní službě. Ne samoúčelně, aby vytvořila jakousi kastu "nadúředníků", jak je jí podsouváno. ale proto, aby se státní správa mohla profesionalizovat a eliminovaly se na ní politické tlaky. Aby v ní nemohly pokud možno hnízdit podezřelé existence typu Karla Srby, který měl miliony pod postelí v krabici od bot a byl schopen si objednat i vraždu. Teď nejspíš úředníci v Bruselu jen s údivem sledují, kam až jsou schopni čeští politici, a to bez rozdílu politického zabarvení, ve svých kulišárnách zajít. V normálních poměrech totiž přichází nový ministr po volbách do úřadu jen s nejužším týmem osobních asistentů a na ministerstvu se opírá o vysoce kvalifikovaný aparát úředníků, schopných profesionálně přetavit stranické cíle a předvolební sliby do konkrétních vládních usnesení a návrhů zákonů. Nový ministr má pak za úkol zajistit těmto předlohám v kabinetu a v parlamentu podporu.

Prosadit tuhle jednoduchou a úspornou logiku se u nás ovšem ani dvacet let po sametové revoluci nepodařilo. Od roku 2002, kdy byl podán návrh na první odklad platnosti zákona, slyšíme stále tytéž výmluvy, z nichž hlavní je, že na rozjezd ¨nového systému prý nejsou v rozpočtu peníze, - a podle Nečase nejspíš ani nikdy nebyly.

Skutečnost bude ovšem mnohem prozaičtější: soudíc podle ¨personálního zemětřesení, ke kterému ve státním aparátu při výměně vládních garnitur pravidelně dochází, je evidentní, že partaje odměňují výnosnými posty své věrné, kteří jim prokázali- a prokazují- různé služby. Tuto výhodu by nový zákon politickým stranám vzal. Proto ho - ve vzácné shodě- nechtějí. Nepreferovaní úředníci vědí, že musejí držet ústa a krok s tím, kdo zrovna vládne. Brusel proti tomu už nemůže nic dělat: maximálně si může vzít ponaučení při dalším rozšiřování a trvat u jiných adeptů na členství na tom, aby příslušný zákon nepřijali jen naoko, jako to udělali Češi, ale doopravdy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .