Nechoď Kalousku do diskuse s komunisty

Protikomunistickou kampaň odstartovaly akty účasti komunistických poslanců a senátorů při volbě prezidenta republiky, vyzývavá fotografie prezidenta na balkóně zámku v Lánech, kde se vedle něj usmívá spokojený vůdce KSČM, dále vystupování komunistů v Parlamentu, ve kterém zaujali i místa ve vedení a dále jejich stoupající agresivita v tisku a v jiných sdělovacích prostředcích, zejména v televizi.

Právě v době vrcholení kampaně "S komunisty se nemluví" se komunisté přou na televizních obrazovkách s demokratickými politiky. Ať už je to sám Grebeníček nebo hlavní ideolog strany Ransdorf, Exner či Dolejš. Kdyby tito vedoucí komunisté měli za partnery skutečné disidenty, lidi, kteří na vlastní kůži zažili násilí normalizace a svými osudy eo ipso dokazovali nemorálnost totality, bylo by přijatelné v takovýchto debatách komunisty demaskovat. Když se do sporu s nimi dávají lidé, kteří mají z totalitní minulosti máslo na hlavě, které ještě ve svých funkcích po roce 1989 rozmnožili a za své chyby jsou lehce kritizovatelní, je na pováženou sednout si s nimi za stůl, protože to nejsou hoši hloupí a bez paměti a jejich protivníci, dnes demokrati, jim zanechali bohatý archiv svých minulých počinů.

V nedělní Sedmičce na NOVĚ vystoupil novopečený předseda Křesťansko-demokratické unie - České strany lidové, Miroslav Kalousek, a místopředseda KSČM, Exner. V diskusi o tom, jak Česká republika podporuje Irák a americké snahy o konsolidaci v této oblasti, vytáhl Kalousek proti Exnerovi argument, ať jsou komunisté zticha, protože v době své vlády proměnili Československo na středisko školení a vyzbrojování různých teroristických komand z Afriky a Asie a nesou velký díl odpovědnosti za světový terorismus.

Exner se lehce ubránil. Tato odpovědnost padá také na vás, protože jste před 20 lety vstoupil do Komunistické strany a nesete tedy také svůj díl viny na tomto vývoji. Kalouskovi Exnerova argumentace vyrazila dech a bylo po diskusi. Když se moderátorka přidala a zeptala se, jak že to bylo s předsedou lidovců z let 1989 až 90, kdy byl Josef Bartončík usvědčen jako agent StB, Kalousek již neměl slov. Exner pak vyslovil tvrdou pravdu o tom, že lidovci se vždy drželi zásady svého zakladatele, monsignora Jana Šrámka, "být vždy u toho!" Což se vysvětlovalo tím, že lidovci musí být v každé vládě. A oni tam skutečně byli. Komunisté, nekomunisté.

V tu chvíli bylo novopečenému leaderu katolické strany ouzko. Exner či moderátorka pak ještě připomněli pátera Josefa Plojhara, předsedu Československé strany lidové, který působil v komunistických vládách od února 1948 až do roku 1960 a účast vedoucích lidovců ve všech vládách za normalizace. Kalouskova argumentace, že to dělaly jen špičky strany, zatímco 50 tisíc členů nekolaborovalo, zcela selhala. Teď už se i Exner a moderátorka pustili do Kalouska, že lidovci měli v rámci komunistické Národní fronty zastoupení přes obecní, městské, okresní a krajské orgány v celé sféře moci a jen svou účastí kamuflovali zdání jakési demokracie, mátli české katolíky a před světem zahalovali násilnický komunistický režim do demokratického hávu.

Páter Josef Plojhar byl skutečně vším jiným, než ministrem zdravotnictví. O jeho resortu rozhodoval příslušný aparátník na ÚV KSČ, pražské nemocnice řídil krajský úředník městského výboru KSČ a podobně tomu bylo na všech úrovních. Plojharovi připadla role udržet lidovce v co nejužší kolaboraci s komunisty tak, jak to dělal s bývalými národními socialisty předseda České strany socialistické, Alois Neumann, za prvních 20 let od roku 1948 do roku 1968, trojnásobný ministr pošt, spojů a poté spravedlnosti. Třemi ministerstvy byl obdarován i další představitel národních socialistů, Emanuel Šlechta. Tak jako Kalousek by v konfrontaci takzvaných stran Lidové fronty dopadl i představitel dnes neparlamentní Strany českých sociálů.

Po Plojharovi, Neumanovi a Šlochtovi přišli další ochotní kolaboranti jejich stran, škoda je jmenovat, a to až do hořkého konce komunistické moci. Nechoď, Vašku, s pány na led, říká Karel Havlíček Borovský. Páni demokratičtí politikové, nechoďte s komunisty na výlety do historie, radili bychom my. Pokud je politikovi více než 32 let a všelijak se s komunisty zapletl, od pionýrského šátku, přes svazáckou horlivost až po vstup do jejich strany a vykonával byť i sebemenší funkci, bude mu to omláceno o hlavu.

Pokud tito politikové nebyli disidenti, vězni režimu, pokud je normalizační moc nezavírala a nevyháněla za hranice, pokud je nepostihla na zaměstnání a na možnosti studia jejich dětí, pak tedy nemají řádný argument ze svého osobního života a ať si tedy podobně jako lidovec Kalousek nesedají k rozhovoru s komunisty. Oceňujeme jistou Exnerovu taktnost, že při diskusi o korupci u policie, o rozkrádání státního majetku po roce 1989, nepřipomněl Kalouskovi jeho kausy s padáky, stíhačkami a bůhví čím ještě, na kterých se Kalousek coby ekonomický náměstek Ministerstva národní obrany za lidoveckého vládnutí podílel.

Šlo o stamilionové částky, které dodnes ve státní pokladně chybějí. To by ale bylo zřejmě na Kalouska až příliš. Komunisté těží z masové kolaborace obyvatelstva za své vlády a vybírají si od společnosti úroky. Ten, kdo s nimi chce mluvit, ať s tím počítá.