Nažraný vlk a celá Součková

Svůj slib pronesla zhruba v polovině ledna letošního roku a do dnešního dne na něm nic nezměnila. Na začátku dubna může živit naději, že i nadále zůstane v čele resortu. Podařilo se jí totiž předložit vládě takový návrh, který nikomu příliš nevadí, zároveň však nic zásadního neřeší.

Alespoň těmito slovy charakterizoval nejnovější verzi reformy zdravotnictví šéf lidovců Miroslav Kalousek. Vychází z faktu, že Součková pod tlakem svých stranických kolegů do reformy nezapracovala její jednu z nejdůležitějších částí. Tou je vyšší spoluúčast pacientů na léčení. Zkrátka, aby lidé neřešili svoji sociální situaci například tím, že zvolí pobyt v nemocnici. Nebo, aby zbytečně nechodili k lékaři, když to není potřeba. Případně, aby si nenechali předepisovat léky, které stejně nespotřebují a za nějaký čas je vyhodí. Právě o zacházení s medikamenty nejlépe vypovídají čísla zveřejněná ministerstvem zdravotnictví.

Vloni se jich údajně spotřebovalo téměř za 40 miliard. Přitom se prý podle ministerstva ročně vyhodí léky až za osm miliard. O rozporuplné ochotě lidí připlácet si za pobyt v nemocnici pak svědčí čísla z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění. Podle něj by zhruba každý pátý občan tohoto státu byl ochoten připlatit za stravu v nemocnici sto korun denně. Stejný počet dotázaných by však nedal ani korunu. Zkrátka různá forma spoluúčasti pacientů na léčení není ve veřejnosti příliš populární. Přitom se sociální demokraté zrovna nevyhřívají na výsluní voličské přízně. Je tudíž logické, že například místopředseda ČSSD Stanislav Gross se nechal jednoznačně slyšet, že zvýšení spoluúčasti pacientů nepřichází v úvahu.

Marie Součková převažující názor svých kolegů respektovala a do reformy vyšší spoluúčast nezapracovala. Ani to jí však nepomohlo. Ministr financí Bohuslav Sobotka se dokonce nechal slyšet, že v navrhované podobě nelze návrh schválit. Dokazuje to stanovisko vlády. Ta opět o reformě zdravotnictví nerozhodla a už poněkolikáté definitivní stanovisko odsunula.

Tentokrát o dalších čtrnáct dnů. Během nich by Marie Součková měla návrh zkrátit. Součková slíbila, že tak učiní. Ostatně jí nic jiného nezbývá. Kdyby nesouhlasila, nemusela by se už koncepcí zdravotnictví zabývat. Nebyla by totiž ministryní. Nesouvisí to pouze se slibem, že pokud reforma neprojde, rezignuje. V něm totiž nehovořila o mantinelech, které nehodlá překročit. Takže pokud bude dostatečně přizpůsobivá, má šanci, že návrh prosadí. Co na tom, že podle všeho nebude mít s razantní reformou nic společného. Součkové hrozí větší nebezpečí paradoxně od svých stranických kolegů. Ti se příliš netají tím, že by byli rádi, kdyby Součková ministerské křeslo opustila. O současné pozici Marie Součkové uvnitř sociální demokracie asi nejlépe vypovídá, že dohledem nad jejím reformním počínáním byli pověřeni ministři Škromach a Sobotka.

Oba sociální demokraté často počínání Součkové kritizují. Proto se může stát, že vláda ministryni koncepci i přes nejrůznější úpravy neschválí a bude hledat dalšího člověka ochotného pustit se do boje s větrnými mlýny. Ty představují různé zájmové skupiny, jejichž cíle si ve zdravotnictví odporují a které lobují ve svůj prospěch mezi poslanci. Takže v konkrétních případech, kdy by se finanční toky ve zdravotnictví mohly dostat pod kontrolu, často naráží kosa na kámen. Týká se to hospodaření nemocnic, předepisování léků, nebo snahy zamezit přihrávání si pacientů lékaři, jehož jedinou motivací je získat od pojišťoven více peněz. Zkrátka opatření, která by měla dlouhodobě zabránit plýtvání peněz ve zdravotnictví, nejsou zrovna populární. Totožné slovo by šlo použít pro hodnocení Marie Součkové pohledem odborné veřejnosti a politických kolegů. To vše svádí k tvrzení, že se zásadní reformy českého zdravotnictví v nejbližších týdnech nedočkáme. Jednak představy ministryně zdravotnictví rázným reformním krokům neodpovídají a hlavně je nemá sílu prosadit.

Vše nasvědčuje tomu, že se ministryně zdravotnictví vydala ve stopách svých předchůdců. Nedokázala si naklonit odbornou veřejnost a postupně ztrácí politickou podporu, takže bojuje předem prohranou válku. A nic na tom nemění, že se jí zatím daří získávat čas.