Návštěva George Bushe spíše symbolická

Atraktivní pro média jsou i vnější znaky amerického prezidenta, jeho letadlo, slavné Air Force One, ochranka a doprovod. Není ostatně divu, to nejdůležitější bude jistě na první pohled ne zcela viditelné.

Jak se dá očekávat, Česká republika přispěje do evropského turné amerického prezidenta především dvěma svými tématy. A těmi jsou plánovaná výstavba amerického protiraketového deštníku v Evropě a stálá platnost vízového režimu pro české občany na cestách do Spojených států. Nedá se očekávat, že až se George Bush zítra odebere na další cestu do Německa na summit G-8, budou obě otázky vyřešeny. Návštěvu proto můžeme považovat spíše za symbolickou, podobnou té poslední, kdy se americký prezident v roce 2002 zúčastnil v Praze jednání Severoatlantické aliance, kde se zdržel jen krátce a jeho cesta záhy pokračovala za ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kde zřejmě teprve o něco šlo, konkrétně o vyjasnění vzájemných stanovisek obou supervelmocí na způsob boje proti terorismu.

Zatímco aktivisté na severu Německa, kde Bush přijede na summit G 7 a Ruska, vyrazili už dopředu protestovat s tradičními antiglobálními hesly a notnou dávkou razance, zraněny jsou už nyní desítky policistů, čeští aktivisté se spokojují pouze s klidnými protesty proti případné stavbě radarové základny armády Spojených států v Brdech. Do této oblasti ostatně míří i někteří novináři, kteří se akreditovali na Bushovu návštěvu, protože správně tuší, že právě tam mohou načerpat daleko atraktivnější náměty k reportážím o nesouhlasu tamních obyvatel se základnou než na formálních schůzkách.

Samotný prezident George Bush o základně s českými politiky pohovoří a očekávat je možné, že se za ni i přimluví. Stejně tak zdůrazní své iniciativy na odstranění víz pro české občany. Jenže, a v tom je určitý omyl médií, když prezidenta Spojených států nazývají nejmocnějším mužem planety. Je totiž pouze nejvyšším představitelem demokratické země a v té, jak známo, nevládnou ani nejmocnější muži, ani nejmocnější ženy, ale zákony a volené orgány.

Takže jak o výstavbě radarové základny, tak o vízech, také rozhodují nebo teprve rozhodnou zákony a o nich zase parlament, v tomto případně Sněmovna reprezentantů a Senát, obě komory amerického Kongresu. Čeští vrcholní politikové ujišťují, že obě otázky nebudou spojovat a je to tak správné, obchodování ve stylu něco za něco by respekt České republice nepřineslo. Paradoxně obě otázky ale mohou spojovat američtí kongresmani, kteří ze své parlamentní práce dobře vědí, že se spojencem se přece jen jedná o něco vlídněji než s odpůrcem.

To ovšem neznamená, že spojenec nemůže očekávat spolehlivé informace, a česká veřejnost to právem očekává a někteří také referendum o závažné otázce přítomnosti zařízení cizí armády. Hlasitými odpůrci radaru jsou především opoziční strany, ČSSD a KSČM, s předsedou té první, Jiřím Paroubkem, by se měl Bush setkat na krátké schůzce. Také během ní zřejmě nedojde ke změně postojů, jako zkušený politický stratég Bush dobře ví, že opoziční strana v demokratické zemi musí vycházet z většinového postoje občanů, pokud chce vyhrát následující volby a ten je směrem k základně zatím stále negativní.

Patrně to vyplývá i z nepříliš obratné mediální prezentace vlády, ostatně jako v mnoha dalších oblastech. Přesvědčit váhavé občany hrozbou, že v případě nevybudování radaru hrozí obnovení základní vojenské služby, jak strašil vicepremiér Vondra, není právě tou nejlepší cestou.

Obě strany politického spektra, tedy vláda a opozice, zalehly na barikády, jak je pro českou politiku typické. Na straně příznivců jsou strany vládní, byť strana Zelených je rozpolcena, ale její vedení se to zatím daří tlumit. Na straně druhé jsou strany opoziční, přičemž ČSSD požaduje referendum a začlenění případného radaru do systému NATO, proti čemuž americká strana nijak zásadně do budoucna nenamítá.

Daleko věcnější by ale byla diskuse o podstatě věci, včetně delikátních otázek, proč a k čemu Spojené státy radar v Brdech opravdu potřebují a do jaké míry je to možná jen záměr současné americké administrativy, které příští rok končí mandát. A také není nic špatného zamyslet se nad otázkou, kterou v tomto pořadu legitimně a pohříchu bez odpovědi vznáší kolega Jiří Ješ, zda-li celá americko-ruská diskuse o raketových základnách není dobře živena hlavně zbrojními firmami na obou stranách.

Podobná nevěcná diskuse se vede o vízech. V české veřejnosti převládá přesvědčení, že Spojené státy jednoduše diskriminují české občany, když po nich žádají víza, na rozdíl od České republiky, která po občanech amerických víza nepožaduje. Jenže problém je v tom, že Spojené státy mají značné problémy s ilegální migrací a snaží se jí bránit, například tím, že odmítají turistická víza těm, u kterých je podezření, že ve Spojených státech ilegální pracují nebo chtějí pracovat nebo zůstávat zde déle než mají z tohoto víza nárok. Česká republika má stále vysoké procento odmítnutých žadatelů a velké procento ilegálních pracovníků. Zákon se přitom vztahuje stejně na všechny země.

Z nových zemí Evropské unie nepotřebuje víza pro cesty do Spojených států jen Slovinsko, tedy pro připomenutí ta země, která také jako první z nových zemí splnila podmínky pro přijetí jednotné evropské měny a na začátku tohoto roku ji zavedla. Zkusme si položit otázku, zda-li jde v obou případech o náhodu nebo o snahu této země pracovat na splnění tvrdých podmínek místo žádostí o výjimky.

Jak už tedy bylo řečeno, návštěva George Bushe tedy z podstaty věci musí být hlavně symbolická, ale symbol je v politice velmi důležitý. Je tedy vcelku jedno, když se česká média zaměří na vnějškovou stránku návštěvy, o jejich skutečných výsledcích se budeme moci přesvědčit až po nějakém čase.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .