Návrhář olympijské kolekce: Vycházely o mně diskreditační články, ukázal jsem sportovní módu jinak
Prestižní magazín Time zařadil českou nástupovou kolekci na olympijských hrách do top tři, britská BBC do top osm. Autor kolekce Jan Černý za návrh nejdříve sklízel v Česku rozporuplné reakce, po uznání ve světě se ale, jak sám říká, dostavilo zadostiučinění. „Kamery na Seině snímaly z 50 metrů a najednou musí být všechny detaily na věcech tak velké, aby z 50 metrů byly vidět,“ popisuje designér.
Při zahajovacím ceremoniálu, který nebyl jako tradičně na stadionu, ale na lodích na řece Seině, se spustil déšť, což svědčilo české kolekci, především pak bílému plášti se skvrnami.
„Plášť a celý outfit je udělaný opravdu velmi lehký. Ten plášť je jako papír, je to poloprůhledný materiál, japonský nylon, takže by to fungovalo i ve vedru. Myslím si, že obavy, že by jim v tom bylo teplo, by se nenaplnily. Přece jenom tam nemůžou jít v tílku a v šortkách,“ směje se Černý, který absolvoval univerzitu ve Zlíně i stáž ve firmě Louis Vuitton.
Plášť, který je inspirovaný českým baloňákem a francouzským trench coatem, by podle Černého vynikl i v tropickém parném počasí. Na Seině by totiž třeba zase více foukalo a lehký plášť by tak vlál ve větru.
To, že nakonec nad francouzskou metropolí začalo pršet, ale podle návrháře bylo štěstí v neštěstí. „Neštěstí možná trošku pro samotný ceremoniál, protože západ slunce nad Seinou by byl samozřejmě ještě o něco hezčí než šedá obloha. Ale myslím, že pro nás to byla pecka.“
Z 50 metrů
Černý si všímá, že v zahraničí se začíná více nosit sportovní móda i do města. Vypadá ale jinak, než když se sportovně obleče pro pochůzky ve městě člověk v Česku.
„V zahraničí to bývá vkusnější. Ale technické materiály, velmi funkční bundy a kalhoty s dostávají i do velkých módních trendů,“ upozorňuje designér „Trošku jsme v tom jako Češi předběhli dobu, ale v jiné estetice.“
„Můj známý z módní branže mi řekl, že moje kolekce na hry ukázala Čechům, že sportovní móda na olympiádu nemusí vypadat outdoorově. A že je to v pořádku,“ těší Černého a vysvětluje:
„Úkol pro mě a i zadání Českého olympijského výboru bylo udělat něco, čím zaujmeme celý svět během deseti sekund. Já jako designér znám pravidla, která musím v ten moment dodržet. Což je mimo jiné například to, že ta věc musí být výraznější než něco, co byste si oblékl normálně, když jdete do města, na kafe nebo do práce.“
Kamery na Seině snímaly olympioniky na lodích ze vzdálenosti 50 metrů. „Najednou musí být všechny detaily na věcech tak velké, aby z 50 metrů byly vidět. Myslím, že se to výborně ukázalo na ceremoniálu. Míň výrazné oblečení najednou úplně zaniklo,“ doplňuje Černý.
Největší výzvou pak pro něj bylo přizpůsobit se fyziologii sportovců, protože například judista Lukáš Krpálek neodpovídá běžným konfekčním velikostem. Postavy sportovců se lišily od drobných postav až třeba po koulaře.
„Myslím, že se nám podařilo to udělat tak, aby se do té velikostní křivky, od XS po XXXL, vešli úplně všichni. Dělali jsme opravdu minimum úprav. Z 270 sad, které se fasovaly, jsme dělali úpravy možná na nějakých deseti nebo dvanácti kusech oděvů. Prodlužovali jsme délky rukávů nebo naopak zkracovali kalhoty u nižších postav,“ přibližuje.
Paralympionici, kteří kolekci vynesou na zahájení svých her, si ovšem na nepřizpůsobené střihy stěžovali.
„Hnidopišské názory“
Když byla kolekce představena 1. července na festivalu v Karlových Varech, reakce byly poměrně rozporuplné. Poté, co kolekci začala oceňovat zahraniční média, se názor veřejnosti proměnil a začal obracet.
Čtěte také
„Všichni profesionálové z módy z Česka mi pořád gratulovali a opravdu ty věci velmi ocenili. Byli velmi rádi, že vznikla taková současná věc, která nás bude reprezentovat. Lidé, kterých si vážím nejvíc, kteří pro mě moc znamenají, se kterými třeba léta pracuji a obdivuji je a jsou v byznysu mnohem déle než já, mi dávali krásnou zpětnou vazbu,“ tvrdí Černý.
„Extrémně mi to suplovalo ty různé hnidopišské názory nebo názory bez jakéhokoliv respektu, které občas vyšly,“ dodává.
„Na druhou stranu chápu úplně všechny skupiny. Úplně chápu ty, kterým se to líbí, úplně chápu ty, kterým se to nelíbí. Mně se také spousta věcí nelíbí, je to úplně v pořádku. Chápu i ty, kteří si potřebují rýpnout do někoho za obrazovkou anonymně online, protože rozumím, že se nemají kde vyjádřit,“ uznává.
Svým způsobem ho proto i těší, že o něm po zveřejnění nástupové kolekce pro české olympioniky začaly vycházet články i na Parlamentních listech a v jiných médiích, kde se objevují dezinformace.
„Pro tyto lidi asi byla moje kolekce tak šokující, tak jim narušila jejich pravidla, jejich přemýšlení nad životem a nad lidmi, že měli potřebu mě zdiskreditovat, aby je to neohroilo. To je obrovská síla jednoho outfitu,“ uzavírá Černý.
Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus ze záznamu v úvodu článku.
Související
-
Česká olympijská kolekce sklízí uznání z celého světa. ‚Jsou to neuvěřitelné emoce,‘ říká návrhář Černý
Nejvýraznějším prvkem kolekce, kterou designér Jan Černý avizoval jako „brutálně speciální“, je plášť spojující český baloňák a ve Francii oblíbený trenčkot.
-
Velkým úspěchem je, že jsme porazili módní giganty, pochvaluje si návrhář olympijské kolekce Černý
„Předpokládal jsem, že kolekce vzbudí velké reakce. Dobrý design je má vzbudit vždycky,“ tvrdí návrhář kolekce oblečení pro český olympijský tým Jan Černý.
-
‚Brutálně speciální‘ olympijské kolekci do Paříže dominuje modrobílý trenčkot, spojuje Česko a Francii
Letní olympijské hry 2024 se budou konat ve francouzské Paříži od 26. července 2024 do 11. srpna 2024.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.