Návrat chaosu do Iráku?

9. březen 2009

Od špatných zpráv z Iráku jsme si začali pomalu odvykat. Zatímco před pár lety z této země přicházely především děsivé zvěsti o desítkách tisíc mrtvých a zraněných, zejména v průběhu loňského roku se situace začala viditelně zlepšovat. To bylo možné přičíst prudkému nárůstu americké vojenské přítomnosti v iráckých ulicích, úspěšnému potření šíitských radikálů v Bagdádu a na jihu země, a také náhlému obratu části iráckých sunnitů, kteří přestali spolupracovat s Al Kajdou a naopak se obrátili proti ní.

0:00
/
0:00

Údaje o počtu mrtvých prudce poklesly a irácký výhled do budoucna vypadal mnohem růžověji než dříve.

A tak nedělní zpráva o třech desítkách mrtvých a šesti desítkách zraněných při sebevražedném útoku v Bagdádu nás zdánlivě vrátila do minulých černých let. Zatím neznámý atentátník na motocyklu vjel do davu a odpálil pás s trhavinami, který měl připnutý na těle. Cílem byli mladí zájemci o práci u policie, stojící u policejní stanice v bagdádské Palestinské ulici.

Na tuto budovu už atentátníci zaútočili už vícekrát v minulosti, naposledy koncem loňského roku, kdy zde při dvojitém výbuchu zahynulo patnáct lidí. Začátkem března přišly další dvě podobné zprávy, kdosi například zaútočil na lidi, kteří se shromáždili na dobytčím trhu v převážně šíitském městě Hamza v provincii Bábil jižně od Bagdádu.

Znamená to, že se situace v Iráku vrací tam, kde už jednou byla? Pravděpodobně nikoli. Podle čerstvých statistik zahynulo v únoru v Iráku asi 250 lidí při teroristických útocích. V únoru roku 2007, tedy před dvěma lety, to bylo kolem tří tisíc lidí, tedy více než desetinásobně tolik, to je natolik zásadní změna, že ji nelze považovat za náhodný výkyv. O zásadní změně atmosféry v Iráku ostatně svědčil i nedávný průběh regionálních voleb. Zatímco před čtyřmi lety napočítala policie asi sto incidentů denně, během posledního hlasování byl zaznamenán jen jediný vážnější útok.

Přesto se nyní zdá, že teroristé zvyšují svou aktivitu - a do tohoto jevu lze jistě zařadit i nedělní útok na policejní rekruty. Ani to není nutné přičítat rozpadu bezečnostní situace. Přinejmenším podle mluvčího amerických jednotek v Iráku Davida Perkinse lze nárůst počtu útoků vysvětlit jako projev strachu Al Kajdy, že ztrácí význam. Nyní se za každou cenu se snaží zůstat viditelná, i když se její viliv i síly ve skutečnosti zmenšují. Ani dnes však není nic definitivně rozhodnuto.

Určitou změnu poměrů budou do budoucna znamenat dvě okolnosti. Pád cen ropy znamená značné snížení příjmů iráckého rozpočtu, a bagdádská vláda musela v poslední době opakovaně redukovat své výdaje na bezpečnost. Znamená to, že nebude mít do budoucna k dispozici tolik zbraní a lidí, kolik by si přála.

A s tím souvisí druhý důležitý fakt, a to že americká armáda se už začíná stahovat ze země. Podle dohody SOFA se už v polovině roku Američané stáhnou z ulic měst do svých základen. Krom toho během půl roku odejdou dvě divize o síle 12-ti tisíc mužů, které už nebudou nahrazeny dalšími jednotkami. Podle plánu prezidenta Obamy většina amerických bojových jednotek ze země odejde do konce srpna 2010. Do konce roku 2011 má pak v Iráku ještě zůstat 35.000 až 50.000 vojáků v roli výcvikových a podpůrných jednotek iráckých vládních sil.

Je to sice pomalejší úbytek, než jaký Obama sliboval během volební kampaně, ale trend je jasný - bezpečnost země bude z větší části v rukou čistě iráckých sil, ať už policejních, nebo vojenských, a zatím není jasné, jak se s tím tamní společnost i bezpečnostní instituce vyrovnají. Američané sice postupně předávali jednotlivé provincie do rukou iráckých jednotek, ale ty se přece jen dosud spoléhaly na americkou a britskou podporu, a to jak leteckou, tak logistickou i zpravodajskou podporu. A jak přiznává i jindy - vůči Americe - velmi skeptická BBC, je pravděpodobné, že ještě mnoho let budou irácké jednotky do určité míry závislé na americké finanční i praktické pomoci.

Na závěr spíše optimistického přehledu situace ještě zajímavost na závěr: Z Iráku se stahují i jednotky jiných států, zejména vojáků Velké Británie, která v posledních šesti letech byla hlavním spojencem Američanů. Británie hodlá v nadcházejících měsících odsunout naprostou většinu ze svých 4000 vojáků. Shodou okolnosti právě v neděli večer získala v Londýně cenu Laurence Oliviera hra Black Watch, která pojednává o Burkeho líčí válku v Iráku z pohledu vojáků proslulé skotské jednotky zvané právě Black Watch. Britská účast v Iráku tak definitivně přešla z horké současnosti do oblasti mýtu, umění a vzpomínek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio