Násilnosti v Bagdádu

Skupiny věřících v pondělí a úterý proudily do čtvrti Kázimíja na severu města. Ve zdejší zlaté mešitě je podle tradice pohřben sedmý imám, který je považován za významného šíitského mučedníka. I když pouti předcházela velmi přísná bezpečnostní opatření, - celá čtvrť byla například uzavřena pro automobily a lidé byli přísně kontrolováni, - atentátům se nedalo zabránit. Útoky byly totiž vedeny na proud věřících, kteří teprve směřovali na sever města do Kázimíje. Úřady nepochybují, že za útokem stojí radikální sunnité, kteří šíity považují za heretiky. K nejvyhraněnějším nepřátelům šíitského islámu patří především organizace Al Kajda, a tak byly útoky připsány právě jí.

Střety mezi sunnity a šíity jsou v Iráku obvyklé. Už v neděli zabil neznámý střelec jižně od Bagdádu sedm poutníků. Vůbec nejhorší bilanci měly tyto násilnosti v roce 2005, kdy během šíitské pouti zemřelo kolem tisíce lidí.

Irácké jednotky v reakci na pondělní útok zahájily pomocí amerických kolegů operaci, která byla původně plánovaná až na 1. srpna. Pozornost se soustředí na oblast Dijála a její centrum Bákubu, které jsou považovány za nejnebezpečnější teritoria v současném Iráku. Jde o území obývané mnoha různými skupinami, které spolu vedou ostré boje. Právě zde má pravděpodobně svou základnu irácká Al Kajda, která byla z Bagdádu zřejmě definitivně vytlačena. Jen za červenec sebevražední atentátníci v Bákubě zabili 27 lidí.

V úterý časně ráno irácké a americké síly podnikly několik razií v řadě čtvrtí Bákuby. Podle iráckých informací operaci v Dijále naplánovaly, řídí a uskutečňují irácké síly. Zajímavé je, že na straně vládního vojska bojují i jednotky místní domobrany. Tito bývalí povstalci už před časem obrátili své zbraně proti zdejší Al Kajdě, se kterou se opakovaně tvrdě střetly. Financováni jsou částečně z amerických zdrojů. Podle některých informací zasadili této organizaci citelné rány, na které Al Kajda odpovídá sebevražednými útoky. Je zajímavé, že tyto atentáty v Iráku stále častěji páchají ženy. Pod jejich splývavý oděv se nálož snadněji ukryje, ženy jsou také na kontrolních stanovištích mnohem méně prohlíženy než muži. Za první půl rok spáchaly ženy už asi 20 útoků. Jak už jsme se zmínili, všechny tři pondělní útoky v Bagdádu velmi pravděpodobně spáchaly právě ženy.

Žena pravděpodobně odpálila i čtvrtou pondělní bombu, v tomto případě ovšem v Kirkúku na severu Iráku daleko od Bagdádu a sunnitsko-šíitských šarvátek. V případě Kirkúku jde tedy možná o jiný střet. Toto město bylo tradičně obýváno zejména Kurdy, ale režim Saddáma Husajna podporoval arabizaci Kirkúku, jenž leží v oblasti, kde se těží podstatná část irácké ropy. Nyní je Kirkúk předmětem ostrých sporů, které souvisejí právě s jeho mnoho-národnostním charakterem a s bohatstvím, které tato oblast přináší. Zatímco totiž větší část iráckého Kurdistánu žije už dávno samostatným a velmi bezpečným životem, Kirkúk zůstal vně této autonomie a je podřízen ústřední vládě v Bagdádu. Právě v těchto týdnech se vede spor o nově navržený volební zákon, který by posílil menšiny žijící v oblasti Kirkúku, tedy zejména Araby a Turkomany, a připravil Kurdy o jejich postavení. Kurdové naopak žádají, aby Kirkúk byl znovu přičleněn ke Kurdistánu, od kterého jej odtrhnul Saddám Husajn. Demonstrace, na kterou atentátník či atentátnice zaútočili, byla protestním shromážděním Kurdů za jejich požadavky.

Na začátku tohoto příspěvku jsme se zmiňovali o radosti, kterou ještě včera americký generál Petreus vyjadřoval nad zlepšenou bezpečnostní situací v Iráku. Dnes by jistě mluvil o něco méně optimisticky, ale na druhou stranu je vidět, že o pozitivním trendu je i nadále možné mluvit. Výše zmíněný zátah na Al Kajdu a další sunnitské radikály v oblasti Dijály má velkou šanci na úspěch. Podobné ofenzivy na jiných místech v Iráku, včetně jihoirácké Basry, nebo šíitské čtvrti Sadr v Bagdádu, které jsou baštami takzvané Mahdího armády, byly úspěšné. Velitel americké armády v Iráku Petraeus agentuře Reuters řekl, že irácké bezpečnostní síly mohou být schopny převzít zodpovědnost za bezpečnost v celé zemi do konce roku 2009. Už dnes irácké síly zodpovídají za bezpečnost v deseti z 18 provincií, tedy více než polovině. Brzy do domácí správy přejde i provincie Anbar, kdysi centrum sunnitské protivládní aktivity. Počet zahraničních bojovníků přicházejících do Iráku klesl ze sta na asi dvacet měsíčně. Irácký parlament se v září má přesunout z takzvané "zelené zóny" Bagdádu, tedy velmi opevněné oblasti, a dát tak najevo, že bezpečnostní situace v hlavním městě už je normální. Červenec bude patřit také k nejméně tragickým z amerického hlediska - do začátku tohoto týdne statistika udávala jedenáct mrtvých vojáků. I když jsou tedy zprávy z Iráku zdánlivě tragické, realita je ve skutečnosti už jiná. Je dokonce možné, že ještě než bude zvolen nový americký prezident, přestane světový tisk hovořit o americkém angažmá v této zemi jako o neúspěchu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .