Nás se to netýká

Ukázalo se ovšem, že polštář se rozplývá rychlostí 40-45 miliard měsíčně, a tak se prostým aritmetickým úkonem dobereme závěru, že tyto peníze, vkládané do ekonomiky už někdy od loňského října, dojdou zhruba koncem tohoto či začátkem příštího roku (samozřejmě za předpokladu, že injekce nebude časem třeba dále posílit).

I přes zmíněné injekce se dostavují také v Rusku klasické krizové jevy, především propouštění. I když také ruská ekonomika podobnou situaci řeší nejdřív na úkor gastarbeitrů především z postsovětských zemí, v řadě průmyslových odvětví už pomalu dochází i na bytostně domácí pracovníky. Některá ochranářská opatření Putinovy vlády, například zvýšení dovozních cel na ojeté automobily, ovšem dolehla nejen na zaměstnance málo výkonných průmyslových rezortů, ale na většinu obyvatelstva některých oblastí. To se týká především ruského Dálného východu, kde jiná auta než ta japonská z druhé ruky už dnes prakticky nejezdí.

Zahajme tedy výčet víkendových protestních akcí právě na ruských březích Tichého oceánu. Lidí tu již poněkolikáté demonstrovalo několik tisíc, protože dovozem a provozem japonských aut se tu údajně nejrůznějším způsobem živí 60-80 % obyvatelstva. Tito lidé jsou postiženi zcela bezprostředně a jejich reakce je tedy naprosto autentická. Neméně autentické byly i daleko méně početné protesty rozdrobené politické opozice. Ta se dožadovala odstoupení Putina a mnoha dalších věcí, které dnes zněly nereálně. Státní moc přesto přispěchala se svými elitními jednotkami OMON, počtem značně převyšujícími počet opozičních demonstrantů. Vyloženě tragikomický přídech dostaly tyto protesty v Petrohradu, kde nebyly povoleny. Zdejší opozice, reprezentovaná organizacemi jako Jiné Rusko, proto volila taktiku jednotlivců s protivládními hesly na transparentech, kteří podle ruských zákonů žádné povolení nepotřebují. Každého takovéhoto demonstrujícího solitéra střežilo až několik desítek omonovců, kteří přistavili i obvyklý autobus na zatčené...

A pak tu byly také demonstrace provládní. Na největší z nich na Maněžném náměstí hned vedle Kremlu se shromáždilo několik tisíc lidí. Ti sem přicházeli vyloženě organizovaně a už velké tabule s názvy jednotlivých moskevských sídlišť naznačovaly, že jsou organizovány přesně podle stejného klíče tzv. existenčních prvomájových manifestací, jak jsme je znávali z časů reálného -ismu. Na své si zkrátka mohl přijít každý.

Mnohem zajímavější však v tuto chvíli je, co atmosféra rodící se krize dělá se stále nervóznější mocí, která v putinských časech zatím ničemu podobnému čelit nemusela. Ta má, jak již z výše řečeného vyplynulo, k dispozici jediný prostředek - represi. Zajímavé přitom je, že zmíněné dálněvýchodní demonstrace přijel na tisícovou vzdálenost potlačovat moskevský OMON. Podle politologa Dmitrije Oreškina je důvod prostý: Putinova usilovně budovaná vertikála moci se na guberniální úrovni začíná hroutit a místní hodnostáři nechtějí táhnout proti vlastním lidem, protože narozdíl od těch moskevských vědí, že jejich protesty jsou oprávněné. Oreškin jde dokonce tak daleko, že tvrdí, že puká i dosud monolitické dvojvládí Medveděv-Putin, když kolem prvně jmenovaného se šikují ekonomové, kdežto kolem druhého silovici. Tady se ovšem ocitáme v oblasti dohadů a spekulací, protože už prosté složení a mocenská váha jednotlivých uskupení se určuje těžko. Inu, uvidíme, a už brzy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .