Nápověda Dostojevského

Více než samotnou Evropu v něm hodnotil vlastní zemi, a to je úkol, na němž si vylámala zuby nejedna generace myslitelů. Spíše než o evropském nebo asijském principu mluví Rusové o své civilizaci jakožto o euroasijské, což ovšem mnoho neznamená, neboť na tom, co ta Eurasie vlastně je, se nikdy nedokázali shodnout. Stejně dvojsečně a neuchopitelně vypadá succus článku ruského prezidenta, který bychom mohli jednou větou vyjádřit asi takto: Rusko je pojem odlišný od Evropy, a přitom jen Rusko může evropské problémy vyřešit.

Tento úkol neřešitelný z hlediska klasické logiky se Putin pokouší uchopit tak, že ho opakuje třikrát v různých rovinách vnímání. V symbolické rovině si Putin bere na pomoc Fjodora Dostojevského a cituje z jeho slavného "Puškinského projevu", v němž spisovatel říká o vztazích mezi Ruskem a Evropou toto: "Být skutečným Rusem, toť znamená snažit se o definitivní usmíření evropských protikladů." "Velký spisovatel správně tušil, že bez Ruska Evropa nikdy nedojde souladu sama se sebou." To už jsou Putinova slova. Ruský prezident je přesvědčen, že "náš kontinent nikdy nedosáhne úplné jednoty, dokud Rusko nebude organickou součástí evropského procesu." Ale je stejně tak skálopevně přesvědčen, že v dohledné budoucnosti Rusko nebude součástí Evropské unie, ani s ní nebude žádným způsobem asociováno.

Druhá rovina je politicko-ideologická. Putin zde užívá formulku, kterou si vymyslel Romano Prodi v roce 2003, když byl předsedou EU: "Všechno, kromě institucí." Prodi měl na mysli evropskou politiku ve vztahu k sousedům, kteří nehodlají v nejbližší době vstoupit do Unie. Tehdy, vpředvečer připojení deseti zemí východní Evropy k Unii, vedení EU nechtělo brát na sebe dodatečné závazky vůči jiným sousedům a nabízelo jim spolupráci bez vlivu na rozhodování. Dnes, když Rusko díky dobré cenové konjunktuře na energetickém trhu má silnou vyjednávací pozici a k jednání přistupuje povýtce pragmaticky, Putin se rozpomenul na Prodiho formulku, avšak použil ji v opačném významu: Rusko se snaží minimalizovat své závazky vůči EU, aby jeho volnost v rozhodování nebyla ničím omezována.

Krátkodobý ekonomický pragmatismus, jakožto bazální ideologie soudobé ruské moci, je objektivní překážkou pro dlouhodobé integrační procesy - Moskva jednoduše nemůže být pro nikoho stálým partnerem. Má za to, že na evropském kolbišti její šance na tvrdou hru a potenciální vítězství jsou slušné a ze svého vnitřního kolbiště se snaží Evropu vytlačit.

Třetí rovina vnímání je diplomatická. Vladimír Putin zdůrazňuje, že by Rusko a EU měly uzavřít Smlouvu o strategickém partnerství místo zastaralé Dohody o partnerské spolupráci, jejíž platnost formálně vyprší na konci letošního roku. Obě dvě strany v zásadě souhlasí s tím, že je třeba postavit vzájemné vztahy na nový základ, avšak konkrétní jednání váznou. A nejde jen o polské maso, kvůli jehož dovozu do Ruska prokluzují jednání na stejném bodě. Hlavní rozpor spočívá v tom, jakou povahu bude mít nový dokument. Rusko trvá na rámcové povaze - na několikastránkovém textu plným obecných deklarací, které by později byly konkrétněji rozvedeny podle odvětví. Evropská unie by si přála vidět v základním textu smlouvy většinu sporných témat a především v ní zakotvit otázky energetické spolupráce a oddanosti demokratickým hodnotám. Rusko přitom trvá na tom, aby základem vzájemných vztahů byla smlouva, což je dokument s vyšším statutem než dohoda. Podle dosavadních zvyklostí smlouvy byly uzavírány jen mezi členskými zeměmi Evropské unie. Jinými slovy, Vladimír Putin ve vztazích s Evropou pokládá za svůj nadúkol uznání zvláštního statutu Ruska při minimálním objemu konkrétních závazků. Tato trojí připomínka ruské důležitosti pro Evropu a zároveň nesounáležitostí s ní trochu připomíná květnatý kavkazský narozeninový přípitek na počest oslavence, kterému přitom host v jinotajích připomíná, kolik mu dluží peněz. Co má na to říct oslavenec? Jedině: děkuji, že jste na nás nezapomněli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .