Napětí mezi šíity a sunnity v Iráku

Bezpečnostní síly ženu údajně zadrželi na základě neopodstatněného podezření z podpory protivládních sunnitských povstalců a na policejní stanici ji napadli.

Od té doby se v iráckých médiích i na ulicích debatuje o tom, co se doopravdy stalo. Irácký premiér Núrí Málikí, který sám patří šíitům, dokonce ukázal kopii údajné lékařské zprávy, vypracované americkými lékaři, podle které žena znásilněna nebyla. Z úřadu iráckého vice-prezidenta zas unikla zaručená zpráva, podle které vyšetřování potvrdilo verzi dvacetileté Iráčanky. Objevilo se podezření, že jde o smyšlený incident, který má rozpoutat náboženské vášně.

Dříve než se podařilo situaci uklidnit, objevil se druhý případ, přičemž pachatelé se dokonce už přiznali a nikdo už nemůže věc zamést pod koberec. Osobní pocity a osudy napadených žen už nikoho nezajímají. Napětí mezi sunnity a šíity je hlavním problémem současného Iráku. K sunnitům patřila elita Saddámova Iráku, zatímco šíité byli potlačováni a teprve nyní konečně získali vliv, který odpovídá jejich počtům. Velkou část krvavých incidentů v Iráku nelze připsat na vrub konfliktu vlády a povstalci, ale konfliktu dvou konkurenčních škol islámu. V uplynulých letech jsme zaznamenali mimořádně krvavé útoky právě v místech, které patří k nejvýznamnějším poutním místům šíitského islámu, který má v Iráku své centrum. Násilí samozřejmě páchají i šíité na sunnitech a pravděpodobně se jim dostává podpory i ze sousedního Íránu. Spor se začíná promítat do poměrů v celé oblasti, dokonce se k němu vyjádřil i Usáma bin Ládin, který vloni označil irácké šíitské politiky za zrádce a obvinil je z vyvražďování sunnitů.

Rozdělení islámské obce na sunnity, trvá už od smrti proroka Mohameda. Dnes se obě skupiny liší svou teologií, kulturou i mentalitou, ale kdysi šlo o čistě politický spor o to, kdo nastoupí po prvním vůdci, zda jeho blízký spolupracovník, jak se domnívali pozdější sunnité, a nebo Mohamedův příbuzný Ali, jehož příznivci se později označili jako šíité. Teprve později se obě větve islámu rozrůznily i intelektuálně a věroučně. Až na výjimečné etapy však obě skupiny respektovaly a navzájem se považují za muslimy, a nikoli heretiky.

Dnes, na počátku 21. století, se však konflikt začíná přesouvat zpět z duchovní do politické roviny. Nejsilnější šítskou velmocí je Írán, který se v posledních letech rozmáchl k velkorysé hře o vliv nad Středním východem. Kromě pomoci některým šíitským skupinám v Iráku je to také spolupráce se Sýrií, zemí sice sunnitskou, jejíž allávitská elita má ovšem k šíismu blízko. Jejich spolupráce je však převážně pragmatická, týká se například boje o ovládnutí Libanonu.

Pomocí Sýrie Teherán otevřeně podporuje hnutí Hizballáh v Libanonu, a prostřednictvím této organizace vlastně ovládá celou zemi. Dokud Hizballáh jako prodloužená ruka Íránu komplikoval život libanonským křesťanům a nebo sousednímu Izraeli, málo kdo se v oblasti vzrušoval. Před pár lety ale Sýrie a její šíitští spojenci odstranili předního sunnitského politika Rafíka Harírího, který byl chráněncem Saúdské Arábie.

Libanon, vzdálený stovky, případně tisíce kilometrů jak od Íránu tak od Saúdské Arábie se stal bojištěm mezi dvěma mocnými a lidnatými zeměmi, tedy Íránem, jakožto představitelem šíitské moci, a Saúdskou Arábií, strážkyní Mekky a Medíny, a nejvlivnější sunnitskou mocností v oblasti. Nedůvěra je posílena faktem, že Íránci většinou nepatří k arabskému etniku a že v Íránu existuje tradice hrdosti na vlastní perskou kulturu, kterou mnozí z nich považují za vyšší než je ta arabská.

Soupeření Teheránu a Rijádu se však týká i dalších oblastí a s rostoucí chutí Íránu po moci se bude dále zesilovat. Před časem se například Saúdsko-arabští představitelé nechali slyšet, že jejich země uvažuje o vlastním jaderném programu, který by neutralizoval posílení íránské pozice poté, co se jí během několika let podaří sestrojit vlastní nukleární zbraň. Toto soupeření pravděpodobně nepřeroste do ozbrojeného konfliktu, ale sám fakt, že právě na saúdsko arabském území jsou americké základny vyvolává v Íránu dojem, že je obklíčen koalicí sunnitů a křesťanů.

Podle názoru některých analytiků změní rozpínavost současného Íránu poměry v celém regionu. Američtí představitelé doufají, že íránská expanze donutí sunnity k větší spolupráci s Amerikou a Evropou. Ať už ze strachu, a nebo proto, že umožní mocenským elitám před svými společnostmi ospravedlnit kooperaci se Západem.

Co se bude dále dít je velká otázka, už proto, že nevíme ani to, zda a jak přežije současný režim v Íránu, který ztrácí v očích svých obyvatel legitimitu a nacionalismus je jeho posledním útočištěm. Co do té doby umírající šelma napáchá, zůstává předmětem diskusí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .