Náměstkové straničtí i firemní

Především je pochopitelné, že si ministr přivádí sebou do vedení resortu lidi, kteří se mu už osvědčili v nějaké předcházející spolupráci, že sází na svůj tým, ve kterém se bude cítit dobře a na který se může spolehnout. S americkými prezidenty například vstupují do Bílého domu lidé, kteří jim stáli nejblíže ve volební kampani. A nikoho to neudivuje.

Náměstkové zastupují ministra na celé řadě jednání a měli by tedy detailně znát a zároveň hájit postoj svého šéfa v jednotlivých otázkách. Při jejichž řešení nadto úzce spolupracují. Je tudíž opět přirozené, že si ministr sáhá po lidech, kterým to nebude činit potíže. A výběr prvého náměstka je pak už vůbec podstatný, neboť ten se v ministrově nepřítomnosti zúčastňuje rokování vlády a je tím pádem tak trochu jejím členem. A představa, že v rámci jakési politické slušnosti přenechá vládní koalice část náměstkovských křesel opozici, může sice působit ušlechtile, ale většího smyslu nedává. Výjimky přitom samozřejmě možné jsou, ale skutečně spíš výjimečné.

Zvláštní kategorií jsou pak vysocí ministerští úředníci bez politické příslušnosti, kteří slouží coby profesionálové za nejrůznějších vlád a udržují resorty ve spolehlivém chodu a zachovávají jeho kontinuitu. Zbavovat se takových zkušených kariérních úředníků by bylo nedomyšlené a pokud to náhodou noví ministři nevědí, snad jim to kdosi stačí vysvětlit. Dodejme ovšem, že takové spolehlivé typy nemusí být vždy až v náměstkovských funkcích, neboť ty jsou většinou obsazované podle politického klíče. Jinými slovy: ministr má volnou ruku při určení prvého náměstka, ale do obsazení dalších křesel už chtějí mluvit koaliční partneři. Ministr jistě nemusí brát bez výhrad prvou nabídku, ale úplně odmítat zastoupení celé koalice ve vedení resortu dost dobře také nemůže.

Určitou novinku ale přináší dnes Věci veřejné, když ministr dopravy Vít Bárta jmenoval náměstkem bývalého obchodního ředitele své firmy, tedy bezpečnostní agentury ABL. Dodejme ovšem, že podíl v ABL přenechal Bárta před vstupem do vlády bratrovi a že pokud má s Martinem Sýkorou dobré zkušenosti, není vlastně důvod k rozčilení. Bárta druhdy společnost ABL založil a dovedl k neobyčejné prosperitě, později pak také výrazně přispěl k rozmachu strany Věci veřejné, kterou mimo jiné i financoval a patrně do značné míry řídil. A oba subjekty se, aspoň na to leccos ukazuje, tak trochu překrývají. Vždyť další zástupce VV ve vládě, ministr školství Josef Dobeš působil rok se správní radě ABL a jeho prvým náměstkem je Kryštof Hajn, který měl být – aspoň jak uvádí některé zdroje - místopředsedou Bártovy firmy. To už může samozřejmě působit poněkud zvláštně a média také připomínají, že premiér Nečas označil ještě během koaličního vyjednávání spojení Věcí veřejných s firmou ABL za (cituji): „alarmující“.

Bárta ovšem veřejně slíbil, že se nyní už bratrova společnost nebude účastňovat výběrových řízení vypisovaných ministerstvem vnitra, na jehož získání strana trvala. Což ovšem neznamená, že ABL bude ignorovat i veškeré jiné státní tendry a pokud v nějakém uspěje, vždy to vyvolá různé spekulace. Nicméně dopředu není možné nic odhadovat a ani výběr náměstků kupříkladu ministrů za Věci veřejné zavrhovat. Jejich šéfové si jen budou muset být vědomi, že je média budou ostře sledovat.

Také pokud jde o rošády na ostatních ministerstvech, je zřejmě brzy z nich něco vyvozovat. Kupříkladu šéf odboru kultury Jiří Besser vyměnil takřka všechny dosavadní náměstky, což může být zase jen důsledkem toho, že se prostě obklopuje pro něho důvěryhodnými osobami, které je možné hodnotit až po nějakém čase.

Samostatnou kapitolou je budoucnost ex-ministra obrany Martina Bartáka, kterého chtěla ODS coby vlivného muže strany instalovat mezi náměstky resortu vnitra. Jenomže nový ministr Radek John ještě ve volební kampani uváděl Bartáka mezi politiky, se kterými odmítá kooperovat. A na veřejnost prosákly už zprávy, že John skutečně Bartáka do svého týmu nechce, což pro Petra Nečase znamená jistou komplikaci. Připomeňme při té příležitosti, že někdy může přinést obsazení náměstkovské funkce nečekané důsledky, jak si pamatujeme z případu podnikatele Jaromíra Soukupa, kterého chtěl odstranit premiér Topolánek a na kterém trvala někdejší ministryně školství Dana Kuchtová, což odstartovalo rozbroj uvnitř Strany zelených, jehož důsledkem je ztráta poslaneckých lavic. Což ovšem byl dost specifický případ a otázka umístění či neumístění Martina Bartáka kamsi do nejvyšších ministerských pater snad nemůže vážněji ohrožovat nic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.