Náboženství gruzínské Svanetie

Byly doby, kdy tu nebylo ani nebe, ani země, ani to, co je na nich dnes. Všechno bylo pokryto vodou, mořem. Uprostřed moře se tyčila skála a uvnitř skály byl Bůh. Pak ho ale přestalo bavit být ve skále sám, a tak ji v délce dvanácti verst otevřel a vystoupil z ní. Vodu zčásti vysušil a směs vody zbylé a země kolem skály rozdělil napůl. Z jedné poloviny Bůh vytvořil nebe a z druhé zemi pro lidi a živé bytosti. Jenže živé bytosti tu ještě nebyly, a tak Bohu ze samého zármutku z pravého oka skanula slza a stala se archandělem Michaelem. A z levého oka mu skanula druhá slza a stala se archandělem Gabrielem. Uplynulo mnoho času. Na pokyn Boží pak na zemi vzniklo mnoho živých bytostí a lidé...

Takhle nějak si stvoření světa představovali lidé ve vysokohorské Svanetii, součásti Gruzie, země, která křesťanství jako státní náboženství přijala podobně jako sousední Arménie někdy kolem roku 340 n. l. Stejný význam pro zdejší věřící proto dodnes mají vedle starobylých svatostánků i historická pohanská obětiště. O tom, jak se křesťanství ve Svanetii snoubí s pohanskými zvyky,ostatně svědčí i tento příklad: Poslední týden velkého půstu začíná tzv. Choriemma. Hlava rodiny se pomodlí, vezme do rukou dva kusy železa, udeří jimi o sebe a tak z domu vyhání temné síly. Pak vyjde na dvůr a aby postrašil zlé duchy, začne střílet z pušky. Hospodyně zase všem členům rodiny na pravou ruku, domácím zvířatům na rohy a na pluh i další nářadí namotává černou nit. Tento rituál ochraňuje lidi, dobytek i pracovní nástroje před jakoukoli újmou.

Mimochodem: Chudá země všudypřítomný dobytek nutně potřebuje. Krávy jsou podobně jako třeba v Indii všude a jsou téměř posvátné. Každý řidič si dá velký pozor, aby zvíře ležící uprostřed silnice nezabil. Tady však z jiných než věroučných důvodů – kráva je totiž pro většinu nejen svanských, ale všech gruzínských rodin často jediným či aspoň nejdůležitějším živitelem.