Nabídka, kterou nelze odmítnout

Za těchto podmínek návrh společného využití radiolokační stanice v ázerbájdžánské Gabale, který v Heiligendammu vytáhl z rukávu Vladimír Putin, byl pro Spojené státy a jejich evropské spojence něco jako manna nebeská. "Mluvil jsme včera o tom s prezidentem Ázerbajdžánu a dospěli jsme k názoru, že stávající dohody takové řešení umožňují," vítězoslavně oznámil Putin. "S přítelem Georgem jsme se dohodli, že naši odborníci zahájí práce neprodleně. To zruší nutnost dislokovat naše úderné komplexy v bezprostřední blízkosti evropských hranic a umožní demontovat útočné složky americké protiraketové obrany ve vesmíru. Doufáme, že tato jednání nebudou zástěrkou pro jednostranné kroky. To jsem Georgovi zvlášť zdůraznil," prohlásil Putin po jednání s Bushem mezi čtyřma očima.

Putinův návrh předpokládá, že společné využití radaru v Gabale přinejmenším odročuje otázku dislokace antiraket v Polsku. Ruský prezident tak popsal postup spolupráce: "Jakmile jakákoli strana, dejme tomu Irán, uskuteční zkoušky vlastní rakety s dlouhým doletem, naše zpravodajské sítě, jak americké, tak ruské, to okamžitě zjistí. Zničení nepřátelských raket v prvních fázích letu bude už jen otázkou techniky. Rusko poukazuje na to, že vlastní stíhací komplex určený pro sestřelování nepřátelských raket přímo nad bojištěm. Rusko je údajně ochotno dokonce umožnit Američanům dislokovat v Kaspiku oddíl amerických torpédoborců osazených komplexy protiraket určených pro sestřelování cílů na blízkou vzdálenost.

To vše vytváří předpoklady pro nekonečné jednání na vysoké úrovni, a v tom je právě smysl návrhu Vladimíra Putina. Bude mít o čem jednat se západními kolegy, aniž by musel chvátat s definitivním řešením. První etapa tohoto vleklého jednání se uskuteční na ranči Bushe staršího, kam oba prezidenti zavítají již v červenci. Pro Putina to bude rozhodně příjemnější než pořád dokolečka odpovídat na otázky, jak hodlá předat moc svému nástupci v roce 2008 a co se děje s lidskými pávy a základními občanskými svobodami v Rusku. Hysterický záchvat, který na Putinův popud přepadl Rusko vpředvečer summitu byl, jak se ukázalo, předstíraný a dobře propočítaný - asi tak jako leckterý ze Smerdjakovových záchvatů padoucnice v Bratřích Karamazových. Náhlým poplachem, který skončil stejně rychle, jak začal, se Putinovi podařilo obrátit naruby celý program jednání se západními partnery. Zvlášť dovedně byla rozehrána tzv. íránská karta. Po celou dobu Rusko vědomě posilovalo iránskou hrozbu a zvyšovalo politickou váhu prezidenta Ahmadinedžáda, aby ho mohlo v příhodnou chvíli co nejdráže prodat. Projevuje se skrytý smysl na první pohled nepochopitelné družby Ruska se zvrhlými a nevyzpytatelnými režimy tohoto světa. V dalších fázích kuhandlu nelze vyloučit třeba nabídku umístit podobná radarová zařízení na ruském Dálném Východě pro sledování a podvázání nukleárních ambicí Severní Koreje. Jak se říká v již citovaném Kmotrovi: "nic osobního, jenom byznys". Mám důvodné podezření, že při souběhu příznivých okolností se stejným klidem nabídne ruský prezident klidně i vlastní zásadovou pozici v otázce Kosova, bude-li za co ji vyměnit.

Byla by to pro svět dobrá zpráva. Vzkaz, který Putin v Heiligendammu poslal svým západním partnerům je mimořádně jednoduchý: dělejte si ve světě, co se vám zlíbí, v lecčem vám dokonce pomůžu, ale nechte mne dělat v Rusku to, co chci já. Žádá o bianco šek. Kdyby ho dostal byla by to pro svět ta horší zpráva.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .