Na turecké svatbě

Rodina nevěsty i ženicha zve podle finančních možností co nejvíce lidí. Sejde se rodina, příbuzní příbuzných, kamarádi a kamarádi kamarádů, sousedé, spolupracovníci a třeba i paní, která pomáhá v rodině s úklidem. Zkrátka všichni, kdo mají v rodině nějakou roli. Svatba v Turecku kupodivu není jedna z těch, které trvají tři dny a tři noci, naopak obřad i samotná oslava jsou poměrně krátké. Obřad se může konat buď přímo na oslavě před zraky všech hostů, anebo několik dní před hostinou na úřadě, kde proběhnou jen formality.

Sezdání dvou mladých lidí je v Turecku pořád posvátná záležitost. I když je to země moderní a obzvlášť ve větších městech spolu tu a tam žijí i nesezdané páry, většinou jim to rodina nedovolí. A pokud se mladí přece jen rozhodnou k nesezdanému soužití, nedělá to v rodině dobrotu. Většina mladých, které znám, jsou s touto praxí smíření a ani moc neprotestují. Pokud už ale dojde k tomu, že se rozhodnou pro svatbu, nastávají velké přípravy, které se vlastně neliší od jakékoliv svatby na světě. Samotná oslava a tradice už ale mají své zvláštnosti a moc zajímavé prvky.

Začněme nevěstou. Dívka je samozřejmě nejdůležitější osobou a všichni věnují nejvíce pozornosti jí. Několik dní nebo večer před obřadem pořádají její příbuzné – maminka, babičky, sestry, sestřenice a tety společně s kamarádkami takové turecké loučení se svobodou. Tento večer se jmenuje večer heny. Sejdou se většinou pouze ženy a tento večer se symbolicky loučí s nevěstou jakožto svobodnou dívkou a předávají ji do rukou budoucího manžela. U turecké hudby tančí turecké ženy v kruhu a oslavují nový pár. Když přijde po setmění ten pravý čas, přehodí přes obličej dívky červený závoj, utvoří kolem ní kruh se svíčkami a zpívají jí tklivou píseň, aby se navodila ta pravá atmosféra, kdy jsou ženy smutné, že musejí dívku předat muži. Poté přinesou tác s henou, dívka otevře dlaň, do které jí většinou jedna z příbuzných kousek heny vloží. Poté přijde ženich, odebere závoj a tím je nevěsta připravena ke svatbě. Henu si dívka v dlani nechá několik minut, aby se na barva vpila do kůže na památku alespoň na pár dní.

Hezká a stará tradice se stále uchovává na venkově i v moderních městech. Pokud má rodina více peněz, koná se večer heny většinou v hotelovém sále, ale často zahlédnete takovou slávu přímo na ulici v okolí domu nevěstinných rodičů. Taková pouliční oslava je vůbec nejlepší. Až do noci se pak tančí přímo pod okny všech sousedů. Celá ulice tak ví, kdo se bude vdávat. A proč se používá hena? Hena je přírodní barvivo, které se nejen v Turecku od pradávna používalo ke zkrášlování žen, ty si barvily a stále si pomocí heny barví vlasy a dokonce i nehty. Pro nevěstu tedy znamená hena symbol krásy a její ženské příbuzné ji přejí, aby celý život byla stejně krásná, jako v tento slavnostní večer.

Takový večer heny je vlastně větší zábava než celá svatba. Turecká svatba je totiž většinou už jen oficiálním setkáním celého příbuzenstva a její nejdůležitější funkcí je prakticky řečeno výběr zlata od svatebních hostů. Tedy, ne že by se vyloženě účast na svatbě podmiňovala darováním zlata, samozřejmě můžete přijít i bez něj, ale je to tradice a zlato v Turecku nahrazuje svatební dary. Obřad darování zlata je vlastně jedinou větší tradicí, která na svatbě probíhá, jinak se jedná o oslavu, na kterou přijde 200, 300 nebo 400 lidí, často hosté ani na nevěstu s ženichem nedohlédnou, protože v sále s tolika lidmi to ani nejde jinak.

Pro nevěstu a ženicha je na nejlepším místě v sále vyhrazen stůl se dvěma židlemi vedle sebe, které připomínají dva trůny, na kterých sedí král s královnou. Jsou natočeni směrem ke svatebčanům a pokud sedí, nemají s nimi kontakt. Ve srovnání s českou svatbou, kdy všichni sedí většinou pospolu a povídají si, je v Turecku svatba spíš takovou prazvláštní přehlídkou a bálem v jednom. Nejsou tu žádné proslovy, konverzace probíhá pouze mezi svatebčany u jednotlivých stolů a do kontaktu s nevěstou a ženichem se dostanete jen u tance, a pak u onoho předávání zlata. To je pak vůbec podívaná, kterou většinou svatba vrcholí.

Mladí novomanželé dostanou každý svou asi dvacet centimetrů širokou a dva metry dlouhou červenou stuhu, kterou si dají okolo krku, a to už je znamení pro hosty, že mají vytvořit frontu a začít nosit dary. Zlato se v Turecku prodává speciálně pro tyto účely v podobě penízků, ten nejmenší prodávaný penízek má hodnotu přibližně dvanáctiset korun, větší dvakrát tolik, ale jsou i penízky v hodnotě pěti nebo sedmi tisíc korun. Penízky jsou ozdobené červenou mašličkou a malým spínacím špendlíkem. Právě pomocí špendlíku hosté postupně zlaté penízky připínají na červenou stuhu. Pro nevěstu mají hosté i zlaté náramky nebo všelijaké jiné, drahé šperky. Peníze se tu nedávají a zlato ze svatby se budˇ používá na vybavení nové domácnosti anebo se nechává na horší časy. Pohled na novomanžele posyté zlatými penízky je jako z jiného světa a i tento pohled a tato tradice má svou symboliku – kéž máte celý život tolik zlata jako dnes večer, říkají mladým hosté do ucha.

Jak už jsem zmínila na začátku, na turecké svatbě je překvapivé to, že je poměrně krátká. Začíná obvykle v osm večer a končí ještě před půlnocí. Hosté přijdou, novomanželé se představí, tančí se a jí, rozkrojí se několikapatrový svatební dort, rozdá se zlato, ještě se chvíli tančí a pak se hosté pomalu jeden po druhém začínají vytrácet domů. Mimochodem svatební dort, to je kapitola sama pro sebe. Turci - zřejmě inspirovaní hollywoodskými filmy a jejich bohatými často kýčovitými dorty - převzali nadšeně tuto součást svatební hostiny. Krájení dortu je dalším z vrcholů večera, v sále se setmí, najednou se objeví šéfkuchař s pojízdným stolkem a za svitu ohňostrojů a za doprovodu dramatické hudby přiveze dort k novomanželům. Slavnostně jim předá nůž a pak už vám dochází, že do onoho dortu nůž nezapichují, protože to ani nejde.

Tento nazdobený a obří dort je totiž pouhou atrapou. Turci se rádi předvádějí a tato poměrně trapná součást hostiny je toho zářným příkladem. Šou prováděná kvůli dortu z umělé hmoty je z našeho pohledu přinejmenším vtipná. Všichni v sále ale vědí, že umělé dorty a pár nablýskaných hodin vystřídá skutečný život, a ten už atrapou není. A v Turecku to kolikrát platí dvojnásob. A tak alespoň vstup do společného života novomanželům jejich rodiny ulehčují. Rodiče nevěsty i ženicha se většinou společně podílejí na shánění bydlení pro mladé i na nákupu nábytku nebo auta. Dům nebo byt, do kterého se mají mladí stěhovat, musí být nejpozději v den svatby připravený a vybavený. I kdyby se měli rodiče zadlužit nebo prodat kus svého majetku. Pro mladé novomanžele se v Turecku jejich rodiče kolikrát obětují až moc. Patří to ale k tradici. To stejné pro ně před lety udělali i jejich rodiče a oni teď věří, že i jejich děti budou stejně štědří ke svým potomkům. Inu, v Turecku se na tradice ještě pořád dbá.

Seriál Současné Turecko vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.