Na padělané výjezdní doložky padlo „prémiové spoření mladých“. Příběh Michala Blažka

Má ovšem kromě papírové podoby i webovou verzi. V posledním čísle (65) lze mj. nalézt pozvánku k výstavě, kterou k poctě Igorovi Kalinovi pořádá v Mladé Boleslavi Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska.

Koná se od 3. září do 29. listopadu 2015 a sochařský zpravodaj, tedy Michal Blažek, o ní referuje následovně:

„Navzdory postmodernímu konceptuálnímu organizovanému zločinu – nedobrovolně nezávislé manuální sochařství ještě žije. Jediná výstava, která není výplodkem shnilého zapáchajícího kusu masa označujícího sama sebe jako Doc. Mgr. Et Mgr. Josef Kurátor PhD. Každý autor je na boleslavském sochařském salonu sám za sebe a nevykukuje zpod sukně nějaké vědecko-výzkumné zrůdy.“

Blažek, jak z ukázky patrno, nezapadá do současných umělecko-mediálních trendů a módních vln, nepatří k prominentním a přizpůsobivým představitelům kulturního provozu, drží se svého – a je-li o něčem přesvědčen, prosazuje to s razancí v dnešních českých poměrech neobvyklou.

Má toho též hodně za sebou, proto mu budou věnovány nedělní Příběhy 20. století.

Nepodařený útěk

Michal Blažek se narodil 19. listopadu 1955 v Praze. Chodil na Gymnázium Jana Nerudy, a když si poprvé podal přihlášku na Akademii výtvarných umění, zjistil, že ho na školu z politických důvodů nepřijmou.

Z atélieru Michala Blažka|foto: Post Bellum

Začal tedy studovat francouzštinu, živil se jako uklízeč a pak pracovník Geodézie – a zkoušel se na AVU dostat znovu, ještě dvakrát.

V roce 1976 se však s přáteli rozhodl, že ze zadrátovaného Československa odejde na Západ: „Chodil jsem tehdy na večerní kurzy kreslení, a právě na těch kurzech jsme se s Michalem Motlem, Evou Michlovou a Kateřinou Krausovou rozhodli, že společně utečeme za hranice.“

Všichni čtyři dělali zkoušky na AVU a hned následující den vyrazili do Polska s padělanými výjezdními doložkami. Jeli do Štětína, odtud se chtěli přeplavit do Švédska:

„Jeden člověk, který pracoval v Čedoku, se dostal k razítku, sám sobě si vytvořil výjezdní doložku, jel do Švédska a zase zpátky, a napadlo ho, že by si z toho mohl udělat kšeft. (…)

Otec mi zrovna tenkrát dal k 20. narozeninám prémiové spoření mladých, 30.000, což byly tehdy ohromné peníze, a já ty doložky za všechny zaplatil – dohromady stály 32.000.

A teď nás v tom Polsku chytli. (…) Něco se jim nezdálo, volali do Prahy, ale jelikož to bylo v neděli, tak se nikam nedovolali. Tak nás dali do hotelu a na chodbě nás hlídali. (…)

V pondělí ráno, když už se v Praze úřadovalo, všechno prasklo, a z hotelu nás převezli do kriminálu. Nejdřív jsme byli dva dny ve vojenských kasárnách a pak nás dali do vazby ve Štětíně.“

Poté se uprchlíci dostali do varšavského vězení a po dvou a půl měsících byli vydáni zpátky do ČSSR.

Michal Blažek v ateliéru|foto: Post Bellum

Narušitel normalizačních pořádků

V době, kdy seděl v Ruzyni, přišlo Blažkovi rozhodnutí, že úspěšně složil zkoušky na Akademii, kam směl později šťastnou shodou okolností nastoupit: Nakonec ho totiž neodsoudili za politický delikt (pokus o nedovolené opuštění republiky), nýbrž „jen“ za použití nepravé listiny.

Studia na Akademii ukončil Michal Blažek v roce 1983. Účastnil se pak neoficiálních výstav, pracoval jako restaurátor a mimo jiné patřil k lidem, kteří ve druhé polovině 80. let narušovali „poklidné normalizační fungování“ svazu výtvarných umělců.

Stál u zrodu galerie U Řečických, kterou řídil a v níž mohli vystavovat i režimem neposvěcení výtvarníci, a která v listopadu 1989 sloužila dva dny jako centrála Občanského fóra.

Michal Blažek toho dělal hodně, zmiňme nakonec ještě jeho dlouhodobé angažmá v Kambodži, kde osm let řídil restaurátorské práce na jednom z chrámů v Angkoru.

Pokud vás zajímají podrobnosti, dozvíte se je z Příběhů 20. století, které tentokrát připravil Adam Drda. Poslechněte si je kdykoli nahoře v článku nebo v audioarchivu.