Na obzoru Zeman a nová Klausova Evropa...

Pravda, přísný kritik politického dění by jistě bez velkého přemáhání mohl výstupy z jejich "chalupářského" jednání označit za bohapustý populismus. Jen o něco méně přísný kontrolor politických manévrů by však ve veřejných sděleních mohl najít zárodky pokusu o vytvoření alespoň jedné normálně fungující politické strany v této zemi...

Ovšem například ve srovnání s frontálním útokem na základy Evropské unie, který o víkendu podnikl prostřednictvím eseje v Lidových novinách prezident Václav Klaus, bylo sociálně demokratické notování u Paroubků na zahradě balšámem pro duši. Popořadě: za nezajímavější nápad ze setkání pánů Paroubka a Zemana je možné považovat nikoli celkem snadno pochopitelný souhlas ex-premiéra s tím, že se zapojí do předvolební kampaně sociálních demokratů, nýbrž společný závazek obou vypracovat cosi jako "kariérní řád" strany sociálních demokratů.

Kdyby se jim něco takového podařilo uvést v život, znamenalo by to dokonalý převrat v politickém životě naší postkomunistické společnosti. Ta - podle mého - věru trpí tím, že do politiky byli před nějakým časem nynější tzv. "politici" v podstatě vsazeni z jiných profesních prostředí, než jakými politika byla a je. Logickým důsledkem toho je - když celý ten proces pro přehlednost zkrátím -, že pravidla politického vzestupu a sestupu si pro sebe usurpovala vlastně velice úzká skupinka lidí, semknutých kolem sekretariátů nejsilnějších stran. Tato nikdy nijak nikým veřejně nedeklarovaná pravidla, šitá na míru domácímu klientilistickému prostředí, dokázala za nějakých šestnáct let vytvořit samochvalný spolek tzv. politiků, kteří téměř bez zpětné vazby od veřejnosti a v podstatě s její minimální podporou, vyjadřovanou mizivou účastí ve volbách, minimalisticky rotují v několika málo místech a funkcích nejvyšších pater politiky - v Parlamentu, ve vedení ministerstev a lukrativních funkcích, spravujících společný státní majetek.

Je to prostředí, které se hrubě odtrhlo od občanské reality a jakýkoli pokus něco na tomto ne-lidském systému změnit by měl být nadšeně vítán. Přesně to právě nabízí zatím sice vágní, ale alespoň představa onoho "kariérního" řádu ČSSD. Podle pánů Paroubka a Zemana by měl umožnit politický postup úspěšným komunálním politikům, ale také zkušeným například manažerům, a naopak těm neúspěšným partajníkům v jejich kariéře zamezit. Expremiér Zeman k jednání o kariérním řádu dodal, že se s Jířím Paroubkem shodli na zrušení partajního "antidarwinismu", v němž je za úspěch ordinován trest a za neúspěch se dostavuje odměna.

Jestli tohle není snaha o ozdravění alespoň jedné strany, pak nevím. Držím pánům palce.

Na druhou stranu - snad to nebude znít moc jízlivě, když připomenu, že podobný systém je desítky a stovky let používán v tzv. "zavedených" či "tradičních" demokraciích, a dlužno dodat, že úspěšně. Nicméně na dobrý nápad není nikdy pozdě, že? A když už jsem u těch nápadů.

Prezident Václav Klaus také jeden z nich zveřejnil. Jeho esej, který o víkendu přinesly Lidové noviny, se tváří jako pokus o zavedení diskuse na téma jakési "nové" Evropy, myšleno - Evropy, jak se jeví prezidentu Klausovi po dvou odmítavých referendech k tzv. Evropské ústavě. Vzhledem k tomu, že seriózní polemika na tomto místě by musela obsahovat celý prezidentův text, dovolím se jen zcela subjektivní poznámku.

Obávám se, že prezident Klaus nějak nepochopil, co se v posledních padesáti letech v Evropě (té západní) a v Evropské unii vůbec odehrálo. Když to zkrátím - odehrálo se tu šedesát let míru a více méně prosperity.

Okolnost, že ne všechno v EU funguje jak perfektní hodinový stroj, by ale nemusela být záminkou pro populistickou snahu zviditelnit se za každou cenu. Například návrhem na to, vybudovat na dosavadních evropských úspěších (o nichž se Klaus záhadně nezmiňuje) opět cosi, co už tam kdysi bylo. Neboť například prezidenta Klause návrh na vytvoření Evropy států - tedy jakési Organizace evropských států, jež by měla společných jen pár základních koncepcí může leckomu připadat jako v lepším případě zacouvání k původnímu Evropskému společenství uhlí a oceli, v horším případě jako konstrukce nějaké inovované, před divokou migrací chráněné RVHP. Jako návrh pro jednadvacáté století se Klausův projekt nejeví, ale člověk nikdy neví.

Perestrojkovat socialismus se prognostikům u nás nepovedlo; rovněž se nepovedlo vybudovat pevný, na solidních zákonech postavený kapitalismus. Že by se povedlo změnit hned celou Evropu?