Na mořských želvách se vozí stopaři
Tělo mořské želvy je jakýsi pohyblivý ekosystém. Žijí na něm desítky bezobratlých živočichů, které jinde nenajdeme.
Biologové z washingtonského Smithsonian's National Museum of Natural History po tři roky zkoumali „stopaře“, kteří žijí přichyceni na krku, ploutvích a krunýřích mořských želv. Zaměřili se přitom na karety zelenavé (Lepidochelys olivacea) a karety obrovské (Chelonia mydas) žijící v Pacifiku. Zjistili, že na tělech želv žije šestnáct druhů takzvaných epibiontů čili organismů, kteří žijí na povrchu těla svého nositele. Mezi nimi jsou korýši jako krabi a svijonožci, pijavice a ryby štítovci. Většina těchto druhů patří mezi obligátní epibionty, což znamená, že se vyskytují pouze na tělech želv.
Navzdory tomu vycházejí pacifické želvy ze studie jako relativně „čisté“. Podobný výzkum v Atlantiku demonstroval, že místní želvy poskytují domov až devadesáti různým druhů epibiontů. Proč jich želvy z Pacifiku mají o tolik méně, vědci vysvětlit nedokáží. Upozorňují však, že epibionti nejsou pro želvy tak neškodní, jak se dlouho tradovalo. Pijavice přenášejí různá onemocnění. Velký počet přisedlých svijonožců, kteří mají silné vápenaté schránky, zase může želvu zatěžovat a zvyšovat výdej energie nutný pro plavání.
Zdroj: Smithsonian, Bulletin of the Peabody Museum of Natural History
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
