Na Irák dopadají další rány – sucho a jedovatí hadi

V uplynulém týdnu zde zemřelo na uštknutí šest lidí a třináct bylo přiotráveno, píše list Independent. Zemědělci po nocích hlídkují u stád. „Horko a sucho vyhnalo ze svých přirozených úkrytů mimořádné množství hadů,“ říká veterinář Vísám al-Asádí.

Hadi jsou k vidění všude – na silnicích, poblíž domů i chlévů. „Farmáři k nám chodí pro vakcínu, ale my žádnou nemáme,“ přiznává veterinář.

Za pokles hladin Eufratu i Tigridu mohou nové zavlažovací systémy – jenom na horním toku Eufratu je v Turecku pět přehrad, a v Sýrii dvě. Necitlivé zásahy do přirozeného vodního režimu Iráku mohou mít za následek jednu z největších přírodních katastrof, srovnatelnou s ničením amazonských deštných pralesů. V zemi se nekontrolovaně šíří poušť, přičemž dříve neznámé písečné bouře stále častěji vynucují uzavření bagdádského letiště.

Čtěte také

Sektářské násilí po spojenecké invazi v roce 2003 naneštěstí způsobilo, že klimatickým změnám téměř nikdo nevěnuje pozornost. Hladina Eufratu přitom za necelou dekádu poklesla o tři čtvrtiny. Katastrofa je nevyhnutelná. V minulosti byly také v Iráku četné přehrady, ty jsou však zničené nebo neudržované.

Zatímco před třemi lety se v iráckých přehradách nacházelo 40 miliard kubíků vody, dnes je to pouhých 11 miliard. Nádrž v Hadítě poblíž syrské hranice má dnes čtyřikrát méně vody než před dvěma lety. A ze země vylézají hadi.

Irácký chlapec, který se svou rodinou uprchl z Mosulu poté, co ho dobyli islamisté z ISILu|foto: ČTK/AP, Hussein Malla,ČTK

Bagdád zatím marně žádá Turecko otevření přehrad. „Potřebujeme dvakrát víc vody, než kolik k nám propouštějí,“ říká ministr vodních zdrojů Abdal Latíf Rašíd. „Někdy přítok zesílí, ale jen nakrátko. My bychom potřebovali 500 kubíků za vteřinu několik měsíců. Maximálně nám dávají 130 kubíků,“ vysvětluje ministr.

Poslední čtyři léta navíc byla extrémně suchá. Desertifikace zasahuje 40 až 50 procent orné půdy, která počátkem 70. let přinášela pravidelnou a kvalitní úrodu. Problémy zhoršila válka, sucho, sankce OSN, nedostatek investic i kácení stromů. Hlavní příčinou katastrofy je však vysychání obou řek. Z někdejší úrodné Mezopotámie prchá stále více zemědělců.

Čtěte také

V provincii Nadžaf už zakázali pěstování plodin, které potřebují hodně vody. V místech, kde za starých Sumerů stávala malá města či zemědělské osady, je dnes už jen poušť. Jižní Irák, který byl před 30 lety obilnicí Blízkého východu, je dnes neplodný a pustý. Země musí dovážet plodiny, ačkoli v 50. letech minulého století byla regionální zemědělskou velmocí.

Zdá se, že neštěstí už nic nezastaví, píše list. Pokles cen ropy způsobil, že chybí i minimální investice. Je to patrné na tržištích v Bagdádu – kdysi se tam prodávala domácí zelenina a ovoce, dnes jsou k mání americká, francouzská a chilská jablka, rajčata a brambory ze Sýrie a Jordánska a pomeranče z Egypta a Turecka. Jen datle jsou z Iráku, protože ty nepotřebují mnoho vody.

Zpracováno ze zahraničního tisku.