Mýtné

Jmenování Jaroslava Bureše do funkce druhého místopředsedy Nejvyššího soudu je pak dalším vyostřením polarizace sporu o to, jak může prezident zasahovat do nezávislosti jiného, jak se říká, "ústavního pilíře". Podle předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové je prezidentův krok protiústavní a odporuje platným zákonům.

Podle jejího výkladu zákona má totiž Nejvyšší soud mít jen jednoho místopředsedu. Tím je Pavel Kučera, který též činnost Nejvyššího soudu prakticky řídí, neboť paní Brožová utrpěla před několika měsíci těžká zranění při nehodě a je v pracovní neschopnosti.

Její nepřítomnost na pracovišti by sice mohla jakýms takýms argumentem pro to, aby byl do řídící funkce u Nejvyššího soudu kdosi jmenován, jenže to bychom nesměli žít v této zemi, kde je prakticky každý nějaký trochu diskutabilní krok ihned posuzován přinejmenším podezíravě. V tomto případě se - z úhlu pohledu paní Brožové - jedná o další zásah moci výkonné do moci nezávislé justice.

V paměti je ještě její spor s prezidentem o to, zda jí - svého času - odvolal z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu oprávněně. Výsledek známe: Ústavní soud, na který se tehdy Brožová obrátila, nejprve pozastavil platnost Klausova rozhodnutí o odvolání předsedkyně Brožové a po několika měsících, po podrobném přezkoumání věci, prohlásil prezidentovo rozhodnutí za neplatné. Tehdejší rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo ostrou kritiku ze strany prezidenta republiky, který se pozastavoval nad tím, že z toho plyne praktická neodvolatelnost soudců.

Jakési pomyslné první kolo sporu s prezidentem tedy paní Brožová vyhrála. Nyní podobně obtížná situace nastala i se jmenování pana Bureše. Ten byl sice před nějakým časem instalován k Nejvyššímu soudu, avšak toto samotné jeho umístění je v současné době stále předmětem přezkoumávání ze strany Ústavního soudu.

Iva Brožová uznává prezidentovo výsadní právo jmenovat předsedy a místopředsedy soudů, avšak podotýká, že zákon o soudech hovoří v případě Nejvyššího soudu jen o jednom místopředsedovi. Navíc tvrdí, že podle zákona měla mít přinejmenším možnost se k případnému jmenování dalšího místopředsedy vyjádřit.

Jedná se samozřejmě o vysoce specializovaný spor, nicméně celé jeho vyznění nějak skoro automaticky zapadá do svízelné a těžko přehledné situace, v níž se nyní nachází celá země.

Déle než pět měsíců tu neexistuje plnohodnotná vláda s podporou Poslanecké sněmovny. Myslet si, že se to nijak nepodepisuje na činnosti jednotlivých ministerských resortů, by bylo víc než naivní.

Domnívat se, že se to nepodepisuje na důvěryhodnosti celé země navenek, je podobná naivita. Navíc, podle průzkumů veřejného mínění je celkem zřetelné, že se toto bezvládí očividně podepisuje na poklesu důvěry veřejnosti v ústavní instituce.

Polarizování jakéhosi "boje o Nejvyšší soud", jak by se snadno dal popsat nejnovější prezidentův manévr, jistě nepřispívá k dobrému pocitu občanstva ohledně dění v oblasti justice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .