Myší nebojsa

Molekulární genetika si vypůjčila od boxerů termín "knokaut" a označuje jím cílené vyřazení genu z činnosti. Tým vedený Glebem Shumyatskym z Rutgersovy university v americké Piscataway "knokautoval" myším gen pro bílkovinu statmin, jež má za úkol zprostředkovávat komunikaci mezi nervovými buňkami v mozku. Tyto myši tak přišly o bílkovinu statmin a s ní ztratily i strach. Nedělaly si například nic ze zvuku, při kterém byly několikrát potrestány elektrickým šokem.

Myš plně vybavená statminem po podobné zkušenosti při zaznění výstražného zvuku doslova ztuhne hrůzou. Myši s knokautovaným genem pro statmin také s velkým zájmem prozkoumávají otevřená prostranství, kam se normálním myším dvakrát nechce. Výsledky pokusů s nebojácnými myšmi přinesl prestižní biologický časopis Cell.

Samozřejmě se nabízí otázka, zda nejsou myši s knokautovaným genem ve skutečnosti jen příliš hloupé na to, aby poznaly, že jim hrozí nebezpečí. Testy prověřující myší paměť však odhalily, že i bez statminu slouží myším mozek velmi dobře. Cestu bludištěm si hledají stejně dobře jako normální myši. Nezaostávají ani v zapamatovávání orientačních značek, jež jim ukazují cestu k cíli.

Neurologové už delší dobu vědí, že strach a další emoce sídlí v mozku savců v části označované jako amygdala. Zkoušeli proto získat nebojácné myši cílenými zásahy do vývoje tohoto mozkového centra. Většinou přitom závažně poškodili i další části mozku a nedokázali pak s jistotou odhadnout, která z poškozených mozkových center mají pro potlačení strachu zásadní význam.

Statmin slouží jako vnitřní opora nervovým buňkám a nejdůležitější roli sehrává právě v buňkách v amygdale. Bez něj neurony nedokážou vytvářet výběžky, kterými navzájem komunikují. Důsledkem je špatná práce "centra emocí" v amygdale. Autoři nebojácné myši doufají, že výsledky jejich výzkumu otevřou zcela nové možnosti pro vývoj léků k potlačení chorobného strachu a úzkosti u lidí.