Muži jsou pro mě neprobádané území, které stále zkoumám, říká Irena Obermannová

1. říjen 2018

Myslím si, že když je skvělá žena a skvělý muž, tak většinou je skvělá žena lepší než onen muž,“ říká Irena Obermannová, spisovatelka a scenáristka, host Osobnosti Plus.

Žena to má těžší. Všechny máme v genech, že i naše babičky a praprababičky to měly těžší. Takže inteligentní ženy, které chtějí něco dokázat, ženy energické to prostě mají těžší. A tím pádem ty, které něco dokáží, jsou lepší,“ dodává žena, která svérázně pojímá feminismus, a vysvětluje svůj postoj tím, že si lépe rozumí se ženami, a proto má mezi přáteli ve velké převaze kamarádky. 

Neprobádané území

„Muži jsou pro mě neprobádané území, které zkoumám. Proto si z nich dělám legraci. Překvapují mě jejich reakce, nepřestává mě také překvapovat jejich způsob myšlení. Nejsem ten typ moudré ženy, která to prostě vezme, jak to je.“ říká spisovatelka.

Spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně Irena Obermannová se narodila 17. dubna 1962 v Praze. V roce 1980 maturovala na pražském Gymnáziu Ohradní a v roce 1986 absolvovala pražskou FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Pracovala jako dramaturg ve tvůrčí skupině ČT Anny Beckové na několika diskuzních pořadech, např. Ženský hlas s Ester Kočičkovou či Domácí štěstí s Ivou Hüttnerovou. Svou první knihu Frekvence tygra napsala ve čtyřiatřiceti letech, druhou její knihou byl Deník šílené manželky. Je rozvedená. Z manželství s hudebníkem Danielem Kohoutem má dcery Rozálii (režisérka) a Bereniku (herečka a zpěvačka).

V poslední době Obermannovou fascinuje žánr detektivky a vysvětluje, že prochází renesancí. „Začít každou knížku je neznámé pole. Člověk prostě neví, o co si nový příběh řekne a jaké to bude. Teď byla má nejistota větší, protože formát detektivky je racionální. Takže jsem se ho trošku bála. Zjistila jsem ale, že mě to nesmírně zajímá a baví,“ říká autorka, která se doposud věnovala ryze ženské literatuře, a dodává:

Detektivka teď zažila opravdu obrovskou obrodu, ale to není důvod, proč jsem se do toho pustila. Potřebovala jsem už změnu. Chtěla bych být taková Agatha Christie u nás na chalupě. Maličko praštěná, chodí tam po lukách, pije víno a dělá si co chce.“

Bojím se už sestoupit do svých hlubin a psát tak, jako kdyby to neměl nikdo číst. Dřív jsem to dělávala.
Irena Obermannová

I přes tato slova se spisovatelka pokouší o sebereflexi: „Do Agathy mně samozřejmě chybí všechno. Ale na druhou stranu, moje maminka, na kterou pořád myslím, říkávala, a tak mě i vychovala, že člověk má mířit ke hvězdám, že si nemá klást malé cíle.

Mám ráda trápení

Podle spisovatelky si její přítelkyně a kamarádky myslí, že ji baví se trápit. „Nemyslím si ale, že by mě to bavilo. Prostě jsem normálně trošku přecitlivělá, jak se tomu říká. Některé věci mě trápí natolik, že mě ochromí a srazí na kolena. Dokážu se hodně trápit mezilidskými věcmi, neumím se nad ně povznést.“

Dodává, že se netrápí jen mezilidskými vztahy, ale i stavem společnosti a světa. „Musím říct, že právě asi před třemi dny, a od té doby to trvá, jsem přesně z těchto věcí měla úzkost. A určitě nejsem jediná, myslím, že je nás hodně. Protože to prostě na tom světě nevypadá moc růžově," uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem.

autoři: Barbora Tachecí , kte
Spustit audio

Související