Může energetika integrovat Balkán?

Jenže tady bude třeba znovu vyslechnout i hlasy z Bělehradu. Ten sice připustil dát Kosovu maximální možnou autonomii v hospodářských a sociálních záležitostech, nicméně jak v rozhlasové stanici B-92 zdůraznil srbský premiér Vojislav Koštunica, albánský národ už realizoval své národní ambice vytvořením Albánie, a tak není možné, aby po sto letech zformovali nový albánský stát na úkor Srbska. Podle předsedy srbské vlády bude třeba dojít do kompromisu, který by uspokojil obě strany. Je li to možné ukáží další měsíce.

Regionu jsou v posledních týdnech stále předkládány návrhy a sliby na postupnou integraci s Evropskou unií. Chorvatsko zahájilo vstupní jednání, Srbsko a Černá hora, Bosna a Hercegovina a Makedonie jednají o asociaci. Slovinsko už je plnoprávným členem Pětadvacítky. Jenže u těch ostatních s výjimkou Chorvatska jde o horizont až dvaceti let. Budou tamní obyvatelé, kterým většinou není myšlenka členství v unii cizí, dostatečně trpěliví? Vraťme se zpět na Kosovo.

Tamní ekonomika je v rozkladu. Nezaměstnanost postihuje dvě třetiny obyvatelstva. Albánci jsou zároveň evropským národem s největší natalitou. 60 procent kosovských Albánců je mladších 24 let. I pro ně je zatím perspektiva mizivá. A tak se chtě nechtě podílejí na šedé ekonomice. Kvete zejména obchod s palivem. Podle odhadů ekonomů je na území Kosova přes 1400 benzinových stanic. I vzhledem k mírně rostoucímu počtu motorových vozidel by jich ale bohatě stačilo 250.

Dalším lukrativní podnikatelskou aktivitou je pak obchod se ženami. Podle kosovského deníku Koha ditore, vycházejícího v albánském jazyce stále roste počet nočních podniků, k čemuž přispívá i stále vysoký počet mezinárodních zaměstnanců kosovské správy. Ti podle stejného zdroje představují minimálně 30 procent klientů zmíněných zařízení.

Na druhé straně se prakticky zastavila privatizace a obnova infrastruktury. To nutí většinu obyvatel podílet se na zmíněné šedé ekonomice. Ta je v Kosovu dominantní už od 90 tých let minulého století. Na vině slabého pokroku je podle většiny Albánců právě skutečnost, že provincie dosud není samostatná.

Pro rozvoj malého a středního podnikání by bylo ale nutné vytvořit především základní infrastrukturu, což se ovšem zatím příliš nedaří. Šest let od konce války obyvatelé Kosova stále nemají dostatek elektrické energie. Mají ji jen několik hodin denně a to značně nepravidelně. Takové chování dodavatelů energie rozhodně asi zahraniční a domácí investory, kteří by byli ochotni své zdroje vložit do Kosova těžko přiláká.

I proto se může jako zajímavý jevit názor, který ve svém dnešním vydání přinesl britský deník Financial Times. Ten navrhuje možnost postupné ekonomické reintegrace balkánských zemí. Jako jeden z příkladů uvádí právě propojení energetických systémů Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Srbska a Černé hory, Bosny, Albánie, Makedonie a Kosova. V jednání jsou také obchodní dohody mezi zmíněnými státy. Pokud by se jim podařilo v budoucnu dát multilaterální charakter, vznikl by v Evropě druhý největší hospodářský prostor, který by zahrnoval území od Jaderského do Černého moře. Je to ale spíše otázka budoucnosti, stejně jako zmíněná postupná integrace regionu s Evropskou unií.

Ta sice představuje pro zmíněné země lákavou perspektivu, nicméně ještě stále na povrch pronikají spíše dezintegrační tendence. A tak se v balkánských denících spíše dočítáte o tom, že Černá hora stále zvažuje referendum o nezávislosti, stejného výsledku chce dosáhnout i Kosovo a aby tomu nebylo málo, v Srbsku se objevují tlaky, aby případné obětování Kosova bylo kompenzováno připojením srbské části Bosny k vlastnímu Srbsku. Doufejme, že k těmto dalším dezintegracím nakonec nedojde. Odtržení Republiky srbské z Bosny by znamenalo její konec a další napětí v regionu. Věřme tedy raději slovům bosenského protektora Paddyho Ashdowna. Ten dnes v Sarajevu prohlásil. Konečné řešení Kosova nesouvisí s teritoriální jednotou Bosny a Hercegoviny. Její hranice jsou mezinárodně uznané. Nikdo je nebude zpochybňovat. A to je společný názor politiků v Srbsku, Republice srbské, Evropské unie a všech důležitých činitelů regionu, dodává Paddy Ashdown.