Musí se OSN bát reforem?

Je nabíledni, že OSN v nynější podobě dávno splnila svoji úlohu. Za studené války fungovala jako fórum a diplomatický nárazník, ve kterém se vybíjela napětí mezi svobodným a komunistickým světem. Světová organizace nepochybně přispěla k tomu, že studená válka zůstala až do konce studená a nepřerostla v otevřený konflikt s fatálními důsledky.

Dnes je ale svět jiný, takže struktura OSN patří jednoznačně do muzea. V tom se v podstatě všichni shodují. Nikdo ale nedokáže změny prosadit. Kde je pes zakopán? Zřejmě v obrovské setrvačnosti tohoto diplomatického molocha, a částečně snad i v tom, že některým zemím stávající poměry prostě vyhovují.

Asi nejmarkantnějším příkladem je Rada bezpečnosti, která činí všechna zásadní rozhodnutí. Má dodnes pět stálých členů s právem veta, což byli za studené války vlastníci nukleárních arzenálů: tedy Spojené státy, Británie, Francie, Čína a Rusko - jako nástupce Sovětského svazu. Už dávno se mluví o tom, že by bylo přinejmenším slušné přijmout do tohoto elitního klubu aspoň Japonsko a Německo, jež platí do pokladny OSN obří částky, a přitom se těší pouze postavení běžných členů. Zájemců o výsadní postavení je ovšem daleko víc: od Brazílie až po Indii.

Nový americký zástupce v OSN John Bolton kdysi prohlásil, že pokud by měla Rada bezpečnosti zodpovídat skutečnému stavu světa, byl by v ní jenom jeden stálý člen: Spojené státy. Měl samozřejmě pravdu v tom smyslu, že Amerika je jedinou supervelmocí. Jedovatou větu mu ale mnozí diplomaté nikdy nezapomněli, ačkoliv zazněla v rozjitřených chvílích americké předvolební kampaně. Dnešní vyjádření samotného Boltona jsou už podstatně uvážlivější. Je ale otázka, zda tento člověk dokáže reformy prosadit. Administrativa amerického prezidenta na něj sází ve víře, že pokud někdo dosáhne úspěch, bude to on.

Až na druhém místě můžeme zmínit generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Ten je (na rozdíl od přímočarého Boltona) rozeným diplomatem, takže není jisté, nakolik reformy chce a nakolik nikoliv. Vykřičníkem by pro něj měl být ale osud jeho předchůdce, Egypťana Boutruse Boutruse Ghálího, který po čtyřech letech neobhájil svoji existenci ve vrcholné funkci právě kvůli nulovému pokroku reforem.

Kofi Annan přišel tedy před časem s návrhem změn. Vytvořil panel bývalých šéfů vlád a ministrů, a ten formuloval (koncem minulého roku) konkrétní možnosti. Řeč je ale místy velice obecná, takže i v případě odsouhlasení návrhů, by nepochybně pokračovaly ostré debaty. Naznačily se ale aspoň základní směry: 1.rozšíření a změna mechanismů Rady bezpečnosti, 2.nahrazení zprofanované Komise pro lidská práva orgánem, do kterého by se nedostaly tak lehko problematické státy, a 3.nová definice terorismu, jež by ho jasně odlišila od "boje za svobodu".

Co se týče Rady bezpečnosti, Annanův panel expertů přišel se dvěma alternativami - v obou případech by se počet členů Rady bezpečnosti zvýšil na 24. V prvním případě by další země získaly stálé členství, ale bez práva veta. Žádná země není jmenována, ale šlo by zřejmě o Německo, Japonsko, Brazílii, Indii a dva z afrických států. Přitom by se vytvořila ještě dodatečná tři místa pro nestálé členy. Podle druhého návrhu by nepřibyli žádní stálí členové, ale vytvořila by se jakási střední skupina, tedy nová kategorie, do níž by se volily země na čtyři roky, a to i opakovaně. To znamená, že by se mohly stát jakýmisi stálými členy s podmínkou.

Co se týče Komise pro lidská práva, ta zažila několik skandálních složení, kdy v ní byly diktátorské a polodiktátorské režimy ve většině a například znemožnily členství Spojených států. Předsedala jí i Libye - a to v časech, kdy byl tamní plukovník Kaddáfí jedním z nejobávanějších sponzorů terorismu. Vznikl tedy naprosto paradoxní stav, kdy demokratické země platily schůzky zkorumpovaných režimů, jež posléze kritizovaly ony demokratické země. Komise má 53 členů a podle panelu expertů by se do ní měla v budoucnu dostat jenom ta země, jež získá dvoutřetinovou podporu Valného shromáždění. To by mělo zavřít dveře problematickým režimům.

Co se týče definice terorismu, ta zdánlivě nesouvisí přímo s reformou OSN jako instituce. Je ale rovněž velice důležitá, protože se do ní promítnou vlivy jednotlivých skupin států. Annanovi poradci přišli s formulací, že terorismus je každý čin, jehož cílem je smrt nebo vážné zranění civilistů. Američané se ovšem stavějí proti příliš úzké definici, aby do ní nepadly útoky na teroristy, kteří se s oblibou skrývají mezi ženami a dětmi.

Zdá se tedy, že na letošním Valném shromáždění je o čem diskutovat. Je ale otázka, zda se dočkáme konkrétních změn. Kritici se dělí na dvě skupiny: jedni žádají hlavu Kofiho Annana s tím, že je stejně zodpovědný za korupci, ačkoliv z ní nebyl přímo obviněn. Doufají přitom, že jeho nástupce by byl pružnější i v reformách. Druzí tvrdí, že Annanův pád by byl naopak špatný, protože by s ním odešla i naděje na strukturální změny. Nejpravděpodobnější budoucností je tedy spíš velice pomalá a pouze částečná změna OSN. I to bude ale asi pokrok.