Mrázek

26. leden 2006

Logo|foto:Český rozhlas

Ani pancéřovaný terénní vůz, ochranka a kódovaný mobilní telefon, znemožňující zaměření, nepomohly podnikateli Františku Mrázkovi užívat si ve stáří profitu z miliardového impéria, které vybudoval. Jeho příběh včera ukončily výstřely snajpra, kterému se připletl do zaměřovače. Mrázkův společník Tomáš Pitr řekl, že neví a nechce spekulovat o důvodech, proč k vraždě došlo. Škoda, protože o zákulisí aktivit Mrázka, který byl označován za šéfa mafie, toho určitě hodně ví.

Na rozdíl od většiny občanů, kteří v tomto státě pouze tuší, že něco jako mafie není pouze produktem scenáristů filmů pro jejich mrazivé pobavení. Na místo střelby včera kromě policistů z pražské správy dorazili i pozorovatelé z protikorupční policie. Ani ti nám ale nejspíše nevysvětlí, zda se v Durychově ulici v Praze zahlazovaly stopy, anebo jestli šlo o mstu někoho, kdo při svém podnikání přišel zkrátka. Nedozvíme se, zda šlo o něco osobního, anebo o konkurenční boj, ke kterému dochází, když se dělí lup. Zvědavost, kdo najal vraha, je pochopitelná, ale odpověď na tuto otázku nemusíme znát, abychom pochopili, co se děje.

Po prvotní akumulaci kapitálu, jak se vkusně říká rvačce o majetek, který před tím patřil státu, se podsvětí začíná zbavovat lidí, kteří odvedli špinavou práci, čímž se současně diskvalifikovali pro roli seriózních, společensky akceptovatelných správců finančních impérií. Drsně řečeno, útěk před právníky končí na ulici v kaluži krve. Nic na tom nemohou změnit ani exkluzivní kontakty s politiky napříč stranami, kterými se František Mrázek chlubil. Se svými miliardami nakonec zůstal beznadějně sám, aby se ho ty miliardy zbavily. Špinavé peníze zkrátka mají tendenci se vyprat krví svých majitelů.

autor: iho