Mravenci z ďáblova pralesa

Amazonský deštný prales překypuje bohatstvím druhů, což platí i o stromech a dalších rostlinách. Přesto se v peruánském povodí Amazonky najdou místa, kde neroste nic jiného než stromy druhu Duroia hirsuta. Tenhle les působí tak přízračně, že mu indiáni neřeknou jinak než "ďáblova zahrada" a považují jej za dílo lesního ducha Čujatakího.

Biologové hledali po dlouhá léta pro "ďáblovy zahrady" prozaičtější vysvětlení než démony propadlé zahradničení. Většinou se soustředili na pátrání po látkách, které vylučuje do půdy samotný strom a ničí jimi své konkurenty. Taková chemická válka mezi různými rostlinnými druhy není v přírodě nijak výjimečná a se svými sousedy ji vedou například pěnišníky. Tým biologů v čele s botaničkou Deborah Gordonovou ze Stanfordovy university však zjistil, že "ďábelské zahrady" jsou dílem mravence druhu Myrmelachista schumanni. O svém překvapivém objevu referovali američtí badatelé v prestižním vědeckém časopisu Nature z 22. září 2005.

Mravenec Myrmelachista schumanni si staví hnízda v dutinách kmenů stromu Duroia hirsuta a "ďáblovy zahrady" nejsou nic jiného, než jakási mravenčí obdoba velkých lidských sídlišť, kde roli paneláků plní oblíbené mravenčí stromy. Pospolu tu žije až 3 miliony mravenčích dělnic a 15 tisíc královen. Všechny jsou členy jedné velké rodiny, která vede velmi agresivní "bytovou politiku". Důsledně dbá na to, aby strom Duroia hirsuta neměl žádné konkurenty. Jakmile vzklíčí z pralesní půdy stromek jiného druhu, dělnice jej najdou a zničí. Vykoušou díru do svrchní vrstvy listu a ze zadečku do ní vytlačí kapičku kyseliny mravenčí. Cévními svazky pronikne smrtící látka do celé rostliny. Deborah Gordonová se o síle mravenčího chemického útoku přesvědčila během experimentu, při kterém vysázela do ďáblových zahrad maličké cedry. Stromky chráněné před mravenci rostly bez jakékoli újmy. Cedry, ke kterým měli mravenci přístup, nepřežily ani týden.

Kyselinou mravenčí je vyzbrojena asi čtvrtina z 15 000 známých mravenčích druhů. Většinou jí útočí na obratlovce nebo jiný hmyz. Využívají ji i jako účinného prostředku proti plísním a bakteriím. Mravenec Myrmelachista schumanni je však prvním známým druhem, který obrací svou zbraň proti rostlinám. O úspěšnosti jeho počínání svědčí dlouhodobá prosperita některých "ďáblových zahrad". Největší známá mravenčí kolonie obývá "zahrádku" s více než třemi stovkami "mravenčích stromů" a zabírá plochu 1 300 metrů čtverečních. Vědci odhadují, že tu mravenci žijí nejméně 450 roků. Nelze ale vyloučit, že počátky této "ďáblovy zahrady" sahají až do období před více než 4 200 roky.

Čtenáři stati v časopisu Nature mohou propadnout mylné představě, že odhalení tvůrců amazonských "ďáblových zahrad" byla snadná záležitost. Její náročnost názorně dokládá případ bioložky Susanne Rennerové z University v Mnichově, která podezírá mravence z ničení stromů už sedm let, ale za celou dobu se jí nepodařilo odhalit, jak to mravenci dělají. Přesto i na německou vědkyni zbylo dost záhad k odhalování. Není například jasné, čím se mravenci řídí při rozlišování různých druhů rostlin nebo zda jsou s to zničit i plně vzrostlé stromy.