Mohou být k něčemu agenti ne-provokatéři?

Později vláda vedením Zemanova nástupce Grosse příslušný návrh schválila, a Bublanovo ministerstvo vnitra zamýšlelo uplatnit zákon při novelizaci nového trestního řádu. Proti ale byl resort spravedlnosti řízený Pavlem Němcem - zásadní námitkou bylo, že by se stát využíváním agentů nasazených například ve státní správě mohl sám podílet na páchání trestné činnosti. Zastánci agentů - provokatérů se vždy odvolávali ke Spojeným státům, které protikorupční agenty zavedly už v osmdesátých letech a osvědčilo se to.

Zřejmé je, že jde o věc poměrně citlivou a je třeba mít na vědomí různá rizika, mezi něž skutečně patří i to, že by agenti vybavení rozsáhlými pravomocemi a pracující v přísném utajení mohli být náchylní korupční jednání vysloveně podněcovat a dokonce se samozřejmě do úplatkářského kolotoče sami zamotat, přičemž by měli celkem široké pole působnosti a jejich kontrola by byla dost obtížná. Tak jako například bývá složité řídit a kontrolovat špiony a vůbec různé tajné služby, které mohou mít sklon chovat se jako nějaký stát ve státě. Nadto tu byla otázka, zda se agent, který přiměje nějakého úředníka ke korupci, sám nedopouští trestné činnosti. Ostatně samotný fakt, že jde o provokaci, zavání čímsi nepříjemným. A lze si docela dobře představit, že nějaký agent prostě nabídne komusi, kdo by se jinak podobných věcí spíš obával, až příliš lákavou příležitost. Samozřejmě, ten by ji měl správně odmítnout, ale stejně je to trochu zvláštní aby stát hrál na slabší struny svých zaměstnanců. Nyní se policejní agenti v boji proti korupci vracejí do hry. Ve středu o tom hovořil ministr vnitra Ivan Langer v souvislosti s novelou trestního řádu, čerstvě schválenou vládou. Podle Langera může doposud agenta policie využívat pouze v případech nejzávažnějších trestných činů na základě mezinárodní smlouvy, zatímco nově by byl příslušný paragraf trestního řádu rozšířen o trestný čin přijímání úplatků, podplácení a nepřímého úplatkářství.

Ministři ovšem říkají, že prý nejde o zavedení agenta-provokatéra podle dřívějších představ sociálních demokratů. O to hlavně v tom smyslu, že příslušný policejní agent nebude mít oprávnění zasahovat do práv dalších osob podněcováním k páchání trestné činnosti. Měl by pouze možnost působit v korupčním prostředí a sbírat informace a indicie. A vláda při vědomí námitek vznesených během uplynulých let vnímá prý citlivě, že jde do jisté míry o průlom do oblasti lidských práv. Premiér Topolánek k tomu poznamenal, že na jedné straně je tu nutnost získat v boji proti korupci více jasných důkazů, ale vyvažovat to má právě omezení zásahů do soukromí a především snaha co nejvíce zabránit možnému zneužití.

Ministr Langer říká dále, že nasazení policejních agentů musí podléhat přísným pravidlům. Požádat o něj by mohl žalobce vrchního státního zastupitelství a povolovat ho soudce vrchního soudu s jasným vyjádřením proč a na jak dlouho se povolení k nasazení agenta vydává. A musí být také známo, na základě čeho bude možné agenta identifikovat.

Co zatím veřejně zaznělo má ovšem jen hrubé obrysy a je téměř jisté, že se nad paragrafy musí nejprve vést poměrně hluboká diskuse. Pokud lze rozumět, Langerovo ministerstvo navrhuje zřídit institut agentů, ovšem bez pravomoci provokovat. To zní samozřejmě jaksi "lidštěji", je ovšem otázkou, na kolik se to osvědčí. Severoamerická praxe, v níž agenti vlastně přicházejí s nabídkami ke korupci, vypadá dost drsně a takřka amorálně a také taková zřejmě trochu je. Její výsledky ale málokdo zpochybňuje.

Míra korupce v české státní správě - ale i v samosprávných útvarech - je u nás jak známo z různých šetření poměrně vysoká. V drtivé většině případů ale neprokázaná a tedy i bez trestu. Šušká se o ní, často se i vlastně ví, kdo jsou korupčníci, jenže tím to většinou končí. Aby se tento trend otočil, je jistě zapotřebí něco podnikat. Ideální by přitom bylo, kdyby se podařilo dostat před soud ty, kdo dost možná s představou korupčních výdělků do státní správy rovnou nastupují a pak se také podle toho skutečně chovají. K tomu ovšem je třeba nezvratných důkazů a jelikož těm, kdo uplácejí, hrozí rovněž tresty, nic se neděje. Může zřízení agentů podle představ ministerstva vnitra znamenat určitý průlom? Na to o jejich zamýšlených pravomocech zatím víme příliš málo a skeptikové namítnou, že zkušení korupčníci už ve své činnosti umí tak dobře chodit, že jim takřka nic nehrozí. To by se ovšem mohlo změnit, pokud se by policejní agenti dostali přímo do centra jednotlivých případů. Což by ale znamenalo, že by vlastně už zároveň vlastně byli oněmi provokatéry. K čemuž se nakonec možná stejně dostaneme. Bude to pro nás nezvyklé a jako z filmových thrillerů. Ale možná to bohužel jinak nepůjde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .