Moderní elektronika neovládá islandštinu. Jazyk je kvůli tomu v ohrožení

Mnoha z celkem šesti tisíc světových jazyků hrozí, že v dnešní globalizované informační době nepřežijí. Islandština je jedním z nejohroženějších, píše se ve zprávě Technologické aliance mnohojazyčné Evropy (Multilingual Europe Technology Alliance, META). Servery deníku Washington Post a týdeníku Time rozebírají faktory, které za úpadkem stojí. Patří k nim kromě digitalizace také globalizace a nárůst turismu na Islandu.

Unikátní severský jazyk se vyvinul ze staroseverštiny, kterou přinesli na území dnešního Islandu osadníci ze západního Norska v devátém a desátém století. Vzhledem k odlehlosti ostrovní země zůstal jazyk od 12. století relativně beze změn, takže dnešní Islanďané mohou bez větších problémů číst staré rukopisy.

Jazyky v ohrožení

Slovní zásoba obsahuje natolik specifické termíny jako „hundslappadrifa“, „silné sněžení s velkými vločkami při mírném větru.“ Nejde přitom jen o výrazy staré stovky let. Pokud na dveřích islandské kanceláře visí cedule s nápisem „solarfri“, uvnitř nebude ani noha. Slovo „solarfri“ totiž znamená neplánované volno z důvodu hezkého počasí.

Na Islandu žije něco přes tři sta tisíc obyvatel, jinde se jazyk prakticky nepoužívá. Mluví jím například pouhých pět tisíc Američanů, píše server Washington Times. Není tedy pádný důvod, proč by společnosti v Silicon Valley měly zařadit islandštinu mezi jazyky dostupné na jejich produktech.

Islanďané si ve svém mateřském jazyce nezapnou televizi pomocí funkce ovládání hlasem. Jazykem nemluví ani takzvaní virtuální asistenti, jako je Siri na přístrojích značky Apple nebo Alexa na produktech od Amazonu. Mezi další jazyky, které elektronické přístroje často nepodporují, patří irská gaelština, litevština, lotyština a maltština, všímá si týdeník Time.

Výřez ze středověkého islandského rukopisu, miniatura boha Odina|foto:CC0 Public domain

Studie výzkumné sítě META uvádí, že v příštích několika desetiletích by mohlo vymizet až dva tisíce jazyků. „Stav jazyka závisí na jeho přítomnosti v digitálním prostoru a softwarových aplikacích,“ píše se dále ve zprávě.

Islandský jazykovědec Eiríkur Rögnvaldsson, vyučující na Islandské univerzitě v Reykjavíku se k problematice vyjádřil už před čtyřmi lety v souvislosti s rostoucí popularitou zařízení ovládaných hlasem.

Rögnvaldsson se obává, že pokud Islanďané nebudou moci používat mateřštinu v určitých oblastech běžného života, jako je například obsluha mobilních telefonů a domácích spotřebičů, mohli by se svého jazyka vzdát úplně. Mohlo by jim začít připadat zbytečné, učit se mateřštinu, když se mohou učit anglicky a být tak v dnešním globalizovaném světě konkurenceschopnější, varuje lingvista.

Islanďané spolu mluví anglicky

Učitelé u žáků a studentů už teď pozorují změnu k horšímu, pokud jde o rozsah islandské slovní zásoby a schopnost porozumění textu. Teenageři spolu často mluví anglicky, cituje týdeník Times jednu učitelku z Reykjavíku.

Důvodů, proč je budoucnost islandštiny nejistá, je však víc. V posledních letech se v zemi rozšířil cestovní ruch a stal se hlavním odvětvím vytvářejícím pracovní místa. Důsledkem je častější používání angličtiny jako universálního jazyka a zmenšování významu islandštiny.

Není to však poprvé, co se experti obávají o budoucnost islandštiny. V devatenáctém století byla její slovní zásoba a syntax silně ovlivněna dánštinou. Hnutí za nezávislost se snažila jazyk oživit. Existence vlastního jazyka totiž podporovala přesvědčení, že Islanďané jsou samostatný národ. Island získal nezávislost na Dánsku v roce 1944 a jeho představitelé od té doby obhajují potřebu jazyk chránit.

Logo|foto:Český rozhlas

Bývalá prezidentka Vigdís Finnbogadóttir zastává názor, že země by měla podniknout kroky k ochraně jazyka. Zajímá se hlavně o vývoj programů, které by umožnily použití islandštiny v digitálních technologiích.

Zavedení open access databáze, která by vývojářům pomohla adaptovat islandštinu pro digitální přístroje, by podle odhadů islandského ministerstva školství stálo asi jednu miliardu islandských korun. To je v přepočtu asi 230 milionů korun českých.

Žádná cena by neměla být příliš vysoká, když je v sázce národní kulturní dědictví, domnívá se členka parlamentu Svandís Svavarsdóttir. Jde podle ní především o čas. „Pokud budeme čekat příliš dlouho, mohlo by být pozdě,“ cituje závěrem islandskou političku americký časopis Time.