Mírová dohoda s Palestinci

28. listopad 2006

Takzvaná blízkovýchodní krize se pohybuje v pravidelných cyklech bezčasí, oživení jednání, krachu a následného konfliktu a pak zase logicky následuje vyčkávání a bezčasí. Poslední bezčasí nastalo už před třičtvrtě rokem poté, co Palestinci zvolili většinu poslanců z řad Hamasu. V pondělí pronesl izraelský premiér Ehud Olmert řeč, která může situaci posunout vpřed, anebo také ne.

Olmert se dotknul některých krátkodobých otázek, jako je vyjednávání o výměně uneseného vojáka Gilada Šalita za palestinské vězně a další ústupky. Jeho proslov ale obsahoval zásadnější návrhy. Olmert Palestince vyzval, aby se vzdali násilí a nerealistických požadavků jako je návrat milionů palestinských uprchlíků na území dnešního Izraele. Pokud se však Palestinci rozhodnou uzavřít jednou provždy mír, řekl Olmert, Izrael bude souhlasit s vyklizením velké části okupovaných území na západním břehu a zrušením tamních židovských osad. To lze mezi řádky číst jako příslib nezávislého palestinského státu. Olmertovy sliby byly značně nekonkrétní, ale přesto je tato řeč pravděpodobně jednou z nejdůležitějších během jeho premiérství.

Ehud Olmert se v ní hlásí takříkajíc k odkazu Ariela Šarona. Šaron, celoživotní příznivec osídlování západního břehu a Gazy, se na konci kariéry rozhodl rozejít s vlastní stranou Likud a její ideologií a vyhrát volby s plánem na rozsáhlé opuštění osad a stažení osadníků do Izraele.

Šaron však upadl už téměř před rokem do trvalého kómatu a jeho vize jakoby bez jeho dohledu ztratila sílu. Dostala trhliny zvláště poté, co se ukázalo, že území Gazy vyklizené Izraelci nezískal v Izraeli klid, ale stalo se /nesrozumitelné/ ještě v ničivější útoky na jihozápadní cíl Izraele pomocí raket Kásam. Odpůrci jakýchkoliv ústupků z Likudu dostali do rukou pádný argument. Přesto všechno se dnes Olmert hlásí k Šaronovu plánu, kvůli kterému se rozštěpila izraelská pravice a jde dokonce ještě dál. Šaron plánoval jen jednostranná izraelská opatření. Olmert mluví o jednání a dohodě. Je zajímavé, že Olmert svou možná převratnou řeč přednesl na výročním setkání u hrobu prvního izraelského premiéra Davida ben Guriona v Kibbutzu Sde-Boker.

Zakladatel státu ben Gurion už dávno nebyl premiér, když ho v roce 1967 hrdý ministr obrany /nesrozumitelné/ vzal na obhlídku rozsáhlých území, zázračné dobití během takzvané šestidenní války. Když ben Gurion vystoupil z vrtulníku, chvíli prý mlčel, a pak šokovaným okolo stojícím oznámil, že podle jeho názoru toto teritorium nelze ovládat a je třeba jej neprodleně opustit. Jak známo, nic takového se nestalo, ale ben Gurionovo poselství je přes propast téměř čtyř desetiletí více než aktuální. Ben Gurion se také na stáži usadil ve zmíněném Kibbutzu Sde-Boker, který leží na kraji nigerské pouště. Věřil, že právě osídlení a kultivace pustiny uvnitř izraelských hranic je příští úkol vhodný jeho národa.

Jestliže tedy Olmert hovořil o vyklizení osad a opuštění základního břehu nad ben Gurionovým hrobem, mělo to znamenat, že to myslí vážně. Zatím je stále otázkou, s kým vlastně má nebo chce jednat. Hamas, který je ve vládě, existenci Izraele nehodlá uznat a jeden z jeho představitelů už stačil prohlásit, že návrat palestinských uprchlíků na území Izraele je posvátné. Spolupracovníci prezidenta Abbáse, který pochází z Fatahu, přispěchali s ujištěním, že jejich šéf je připraven zahájit jednání kdykoliv, je ale otázka, koho nebo co izolovaný prezident reprezentuje. Izraelská strana popřela, že by se Olmert měl s Abbásem setkat na středeční schůzce v Jordánsku, kam palestinský prezident míří.

Byl to shodou okolností právě jordánský král Abdulláh, který v rozhovoru pro americkou televizi ABC zmínil Palestinu společně s Libanonem a Irákem jako tři nebezpečná ohniska potenciální občanské války. Ta jsou podle krále Abdulláha vzájemně propojena a zvláště vyřešením palestinského problému by se mohly odblokovat i ostatní. I sám Olmert poukázal na regionální dopad konfliktu jeho země a ve své pondělní řeči zmínil, že do řešení palestinsko-izraelského sporu bude potřeba zapojit okolní arabské státy, vedle Jordánska a /nesrozumitelné/, také státy Perského zálivu, které vesměs Izrael neuznávají.

Olmert tedy tentokrát do Ammánu možná nezamíří, ale přijet má naopak americký prezident Bush a irácký premiér Núrí al-Málikí. Bush původně chtěl jednat jen o Iráku, ale nakonec do své cesty zahrnul i izraelsko-palestinské téma. V pondělí a v úterý v Teheránu taky jednal irácký prezident Džalál Talabání se svým protějškem Mahmúdem Ahmadínežádem a dalšími představiteli o spolupráci na obnovení bezpečnosti v Iráku. Na Blízkém východě tady panuje čilý diplomatický ruch. Možná, že se přece jen něco hýbe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.