Míří Kožený do Prahy?

Jeho pokusy o propuštění na kauci zatím skončily neúspěšně, takže Kožený tráví čas mezi soudními jednáními za mřížemi. V bahamském vězení si může pobýt dokonce několik let. Neexistuje totiž žádná maximální délka vazby, po jejímž uplynutí by musel být propuštěn. Kožený má tak před sebou poměrně chmurnou perspektivu. Buďto se bude snažit všemi možnými způsoby zabránit vydání do Spojených států a tím si bude protahovat pobyt v těžkých podmínkách bahamského vězení. Další možností je soud urychlit, skončit v přijatelnějším americkém vězení, ale patrně až do konce života. Třetí variantou by mohla být cesta na lavici obžalovaných v České republice.

Samozřejmě nelze úplně vyloučit ani verdikt bahamského soudu, že Koženého nikam nevydá, propustí ho na svobodu a Kožený stráví další život v bahamském vyhnanství. Pokud by Kožený sledoval české sdělovací prostředky, mohl by momentálně spřádat plány, jak uspět před českou justicí. K podobným úvahám by ho mohly inspirovat informace o české misi, která se vrátila z Baham. Její účastníci šíří optimismus, že by "pirát z Prahy", jak bývá Kožený označován v americkém tisku, mohl přednostně zamířit do České republiky. Podle názoru členů české delegace prý bahamské úřady uznaly, že Česká republika podala žádost dříve než Spojené státy.

To sice může být pravda. Realitou však zůstává, že soud na Bahamách už několik měsíců nerozhoduje o české ale o americké žádosti. Takže je spíše zbožným přáním českých žalobců, aby tomu bylo jinak. Zkrátka česká mise nebude mít podle všeho na průběh soudního líčení s Koženým na Bahamách zásadní vliv. Střízlivější hodnocení by se mohlo nést spíš v duchu zajímavého výletu, než průlomového jednání s bahamskou justicí. Ostatně příležitostí jak Koženého dostat za mříže bylo v minulosti rozhodně více a byly až neuvěřitelně promrhány. Z tohoto úhlu pohledu by pro spravedlnost bylo asi prospěšnější, kdyby euforie české delegace byla na hony vzdálena realitě a Kožený stanul před americkou justicí. Na lavici obžalovaných by se pak měl zodpovídat například z praní špinavých peněz a z korupce v souvislosti s kupónovou privatizací v Ázerbajdžánu.

Ostatně sám Kožený se v minulosti netajil tím, že bez úplatků by se v této zemi dalo jen těžko podnikat, natož získat významný podíl v ropném průmyslu. Na všimné pro význačné ázerbajdžánské politiky a úředníky šla podle všeho i část peněz, které Kožený vylákal od amerických investorů. Zhruba 180 miliard dolarů měl získat za slib obstarání majetkového podílu v lukrativní ázerbajdžánské ropné společnosti. Investorský sen se rozplynul v momentu, kdy ázerbajdžánská vláda rozhodla, že ropný koncern v kupónové privatizaci neskončí. Tím Američanům zůstaly v rukou de facto bezcenné privatizační kupóny. Zkrátka Kožený vsadil na nestandardní metody a byl přesvědčen o tom, že povedou k úspěchu. Zjednodušeně řečeno, Kožený počítal s tím, že mu různými požitky zpracovaní politici půjdou na ruku a že se mu to vrátí v milionových ziscích plynoucích z ropného koncernu, který byl do té doby státní.

Ostatně nebylo by to poprvé, kdy by Koženému jeho plán vyšel. Vždyť v době kupónové privatizace v České republice, respektive v bývalém Československu, si nepočínal rovněž zrovna standardně. Také tehdy využíval dobrých vztahů s politiky a podle všeho měl dostatek informací, které mu umožňovaly být krok před zákony a které mu pomáhaly přelévat majetek, který de facto patřil akcionářům z kupónové privatizace. Až po letech, kdy bylo velmi obtížné dostat se zpět k majetku původních Harvardských investičních fondů, byl Kožený v nepřítomnosti vyšetřován kvůli machinacím, které připravily o investici desetitisíce lidí. Policie nakonec Koženého obvinila z podvodů za zhruba jedenáct miliard korun. Kde tyto peníze skončily, to se české polici nepodařilo zjistit. Listování novinovým archivem pak nabízí paradoxní vysvětlení, proč policie zareagovala tak pozdě. Prý v době, kdy Kožený trestné činy páchal, neuměla policie takovéto hospodářské delikty vyšetřovat. Navíc jich prý bylo tolik, že by to byla nekonečná práce.

Jak v Mladé frontě Dnes kdysi tvrdil jeden z bývalých vyšetřovatelů, ať otevřeli jakýkoli šanon účetnictví, objevili podvod. Ty mohl Kožený celkem nerušeně páchat a přelévat majetek přes desítky nastrčených firem. Proto lze spekulovat o tom, že pokud by Kožený nenapálil americké, ale pouze české investory, mohl se dál z Baham vysmívat spravedlnosti a do smrti užívat peněz, o které připravil akcionáře bývalých Harvardských investičních fondů. Americká justice by neměla být vůči "pirátovi z Prahy" benevolentní a pokud se jí skutečně dostane do rukou, je velmi pravděpodobné, že zbytek života stráví za mřížemi.