Ministr, který býval v KSČ...
Prezident republiky jmenoval Jozefa Kubinyiho ministrem zdravotnictví. Předtím ale na okamžik zaváhal. Pan Kubinyi byl totiž do . 1990 členem KSČ. Proč prý nevzít na příštího ministra stejný metr, jakým měří Senát prezidentovy kandidáty na funkci ústavního soudce? - Nezdá se, že by předtím vadilo Václavu Klausovi někdejší členství v KSČ u jeho spolustraníků, u ministrů jeho vlády či vlády současné, pokud je sám jmenoval.
To až dnešní napětí "prezident kontra Senát" ve věci ústavních soudců přerostlo v prestižně pojímaný konflikt, jehož součástí byl i ten krátkodobý vzdor. - Ponechme toto téma stranou a ptejme se: mají být požadavky kladené na ministra a na ústavního soudce stejné?
Dávám svým studentům (medikům) následující úkol: Představte si nevelké město a v něm továrnu a nemocnici. Tam i onam nastoupí inženýr a lékař, oba po promoci. Krátce nato se oba opijí v místní vinárně pod obraz s ostudou včetně. Udělali stejnou chybu? A když ne, kdo udělal větší?
Studenti se orientují správně. U obou mladých pánů to byl vzhledem k jejich manželkám (pokud je mají) prohřešek stejně závažný. Vzhledem k veřejnosti více pochybil lékař.
Změňme nyní scénu, osoby i obsazení. Představme si nikoli městečko, ale naši zemičku v těchto časech - a v ní novopečeného ministra a novopečeného ústavního soudce. U obou vyjde najevo, že do převratu a krátce po něm byli řadovými členy KSČ. Je to minus? Je to u obou stejné minus? Anebo u někoho významnější?
Tady udělám odbočku. Nejsem si totiž jist, zda v naší zemi panuje shoda v tom, že někdejší členství v KSČ je vůbec nějaký handicap. Připustíme-li však značné škody, způsobené zemi i lidu za poslední půlstoletí, pak členství v instituci, která má na nich lví podíl, asi nebude okolností bezvýznamnou. Je to něco jiného než členství v Rybářském svazu, není-liž pravda?
Pokud to připustíme, zkusme srovnat míru zatížení ministra a ústavního soudce (mluvím o zatížení, nikoli o zavinění; posuzovat vinu mi nepřísluší). U obou očekáváme schopnost výkonu jejich funkce. Schopnost je široký pojem, podílejí se na ní vědomosti, dovednosti i postoje. Je to právě ta třetí kategorie (postoje), která rozhodla, že lékař pochybil víc než inženýr. Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Ani ministrovy postoje nejsou bezvýznamné, ale u soudce, zejména ústavního, váží víc.
Od ministra očekáváme především dovednosti: koncepční, řešitelské, vyjednávací, organizační, zkrátka manažérské. Od soudce, zejména ústavního, očekáváme soudnost zvláštního druhu, totiž moudrost. To není pouhá dovednost. To je osobnostní charakteristika, která patří do kategorie postojů. - Já vím, že mnozí soudci toho nedbají, že sází na pouhou dovednost nakládat s literou zákona. Jejich chyba. A k naší škodě.
Samotné členství v KSČ neříká mnoho. Spíše je důvodem k vyptávání. To však nebude zjišťovat dovednosti (vždyť pojistit se členstvím v KSČ bývalo dovedností svého druhu), ale zaměří se na postoje: na osobnost, charakter - a tak. Tyto věci nejsou nikdy bezvýznamné. Někdy jsou ale významnější než jindy. Řídit (letadlo, podnik, resort) je prostě něco jiného než soudit. Proto je dobře, že pan prezident už svou protisenátní špičku neopakoval.
Zato pan ministr Kubinyi vysvětlil novinářům, jak správně vyslovovat jeho příjmení, ale když se ho ptali na jeho členství v KSČ, lakonicky prohlásil, že o tom nebude mluvit. Projevil nedostatek jisté dovednosti. Říká se jí situační orientace.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.