Minařík v sevření české justice

Až donedávna jsme například mohli sledovat mnohaleté a nakonec marné trestní stíhání otce nynějšího předsedy Komunistické strany Čech a Moravy, bývalého vyšetřovatele Státní bezpečnosti, Aloise Grebeníčka, který proslul krutým zacházením s vězni v 50. letech. Taktika, kterou si zvolil, aby se vyhnul trestu, se mu nakonec vyplatila a po létech, kdy se nikdy nedostavil na předvolání soudu, mohl opustit tento svět bez prokázané viny.

Jiným takovým případem je stíhání agenta StB Pavla Minaříka, nasazeného počátkem 70. let do mnichovské redakce českého oddělení Rádia Svobodná Evropa. Proslavil se nezapomenutelně v roce 1976, když ho Československá tajná služba povolala zpět do vlastní a ve snaze Svobodnou Evropu zdiskreditovat ho pak předváděla v televizi v důkladně zaranžovaných vystoupeních. Jejich smyslem bylo ukázat co nejširšímu publiku, jak je komunistická tajná policie vlastně všemocná, když mohla umístit svého agenta dokonce do centra takové organizace ve svobodném světě. A StB pak naháněla lidem doma ještě větší strach, než předtím. Oslavnou píseň na kapitána Minaříka složil populární zpěvák Josef Laufer k excesu kuriozit té doby.

Svobodné Evropě tím ale agent Minařík nijak zvlášť neuškodil. Jeho uměle nafukovaným a rádoby veledůležitým tvrzením a údajným odhalením z mnichovského zákulisí, většina soudních lidí stejně neuvěřila, neboť si už dávno zvykli na to, že z režimních sdělovacích prostředků se linou jen nestoudné lži. Nepomohl ani jeho precizní profesionální přednes, jímž k nám promlouval z obrazovky České televize bývalý rozhlasový hlasatel, který tak jako obvykle jen dobře zvládl přečíst předložený text.

Aféra po čase vyšuměla, Pavel Minařík zmizel veřejnosti z očí a dávno by se na něj zapomnělo, kdyby se po listopadu 1989 nenašly v jeho spisech pozoruhodné dokumenty. Vyplývalo z nich, že ještě jako agent StB v Mnichově počátkem 70. let z vlastní iniciativy navrhoval svým nadřízeným v Praze vyhodit Rádio Svobodná Evropa do povětří. Vlastnoručně nakreslené plánky, nalezené v tomto spise, které podle jeho návrhů měly posloužit k pumovému teroristickému útoku, se staly nezvratným důkazem, že agent Minařík vedle své dobře známé špionážní aktivity, navíc připravoval také závažný trestný čin. Naštěstí jeho nadřízení v Praze měli v té době asi více rozumu, než on, a ani jeho opakované návrhy nebrali vážně. Respektive nikdy se k tomu neodhodlali.

K teroristickému útoku proti Rádiu Svobodná Evropa ovšem došlo o několik let později a podle dosavadních zjištění je zorganizovala rumunská tajná služba. Kromě materiálních škod bylo tehdy při výbuchu zraněno několik lidí z československé redakce, někteří velmi vážně.

Spojitost mezi Minaříkovými nápady a pozdějším skutečným teroristickým činem dosud nebyla prokázána, ale rozhodně není vyloučeno, že jeho představy mohly posloužit alespoň jako inspirace bratrské rumunské tajné službě.

Před více než 11 lety byl proto Pavel Minařík obviněn z přípravy atentátu a odsouzen na 4 roky do vězení. Trest si ovšem, jak jinak v našich podmínkách, nikdy neodpykal, neboť odvolací soud původní rozsudek zrušil. Už to skoro v jednu chvíli vypadalo, že se zachránil, ale proti zjevně odbytému vyšetřování se nakonec ohradil sám ministr spravedlnosti, což je jeho výjimečná pravomoc, a nařídil nové soudní řízení. A tak se případ táhne dál už 11 let.

V nejnovějším zvratu trestní stíhání proti Minaříkovi zastavil Brněnský krajský soud. Učinil tak ale v neveřejném zasedání a z důvodů, které jsou na první pohled víc než pochybné. Soudkyně Zuzana Kratochvílová se tak rozhodla prý proto, že ve spisech chybí přesný výpočet možné škody, kterou by Minaříkova nálož mohla způsobit!

Navíc podle ní Minařík nechtěl nikomu ublížit, protože k jednomu ze svých plánů připsal, že by před explozí lidi včas varoval, aby mohli utéct a aby tak byla poškozena jen budova a zařízení rádia. No, lidumil.

Ačkoliv je toto poslední rozhodnutí už pravomocné a není proti němu běžné odvolání, případ tím pravděpodobně ještě neskončil. Jako mimořádný opravný prostředek má Nejvyšší státní zastupitelství možnost poslat věc k posouzení Nejvyššímu soudu České republiky. A nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová se podle zpráv z tisku rozhodla, že to zkusí. Pokud tedy Nejvyšší soud shledá na případu něco nekalého, můžeme doufat, že se dočkáme dalšího pokračování tohoto zvlášť pozoruhodného soudního přelíčení.