Milost pro Korejky
Prezident využil svého práva a zastavil trestní stíhání tří severokorejských šiček, které začátkem dubna napadly štáb České televize. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že újma, která by obviněným dívkám vznikla, by mohla být zcela nepřiměřená škodě, kterou způsobily a kterou jsou připraveny nahradit. Incident, který směřoval k soudu, měl mimochodem blíž k trapnému nedorozumění než k trestnému činu.
Štáb televize mínil pořídit reportáž o korejských dělnicích proto, že existuje podezření, že svou mzdu odevzdávají z větší části severokorejskému režimu, což je z našeho pohledu skandál. Korejky ovšem projevily pramalý zájem o ochranu svých lidských práv a naopak se snažily zabránit tomu, aby se jejich tváře objevily v médiích. Možná k tomu měly dobrý důvod. Především je ale jasné, že se nesápaly po kameře České televize s loupežným motivem. To bylo jasné i České televizi, která na ně trestní oznámení nepodala. Iniciativní byla policie, která se mediálně sledovanou rvačku Korejek s novináři rozhodla šetřit nejspíše proto, aby zabránila případným výtkám, že nekoná.
Prezidentská milost se ve zmíněné situaci jeví být institutem, který odvrací nedůstojnou a nevkusnou proceduru, kdy by fakticky byli stíháni poškození. Proto překvapuje, že se v internetové anketě iDnes většina čtenářů s prezidentovým rozhodnutím neztotožnila. Převládl názor, že si šičky ze Severní Koreje milost před skončením trestního stíhání nezasloužily. Takovýto hlas lidu bohužel nelze vnímat jinak, než jako další trapné nedorozumění. Lidem, kteří nesouhlasí s touto milostí, by možná pomohl pracovní pobyt v Severní Koreji. Anebo ve Skutči na Chrudimsku u šicího stroje. S korejským dozorem, který by jim pomohl pochopit, kde je sever.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.