Miloš Šenkýř: Proč chtít víno z révy, která ještě ani není vysazená
Člověk, který strávil roky na ulici, pošle 200 korun. Jiný dobrovolník si vybere celou svou letošní dovolenou, aby pomohl naprosto neznámým lidem, kterým tornádo vzalo vše. Dojemné příběhy plní vysílání, weby i noviny. Spojuje je neuvěřitelná chuť pomáhat, schopnost se vcítit, jakou Češi, Moravané a Slezané dokáží projevit v podobných situacích.
V té hromadě iniciativ, myšlenek a nabídek mají zvláštní místo ty, které „myslí na budoucnost“. Vědí, že jedna věc je ta pomoc okamžitá, ale další souvisí s otazníkem, co bude dál.
Čtěte také
Lidé na Podluží přišli o domovy, ale často přišli i o práci. Jejich podniky, už tak zasažené koronavirovou krizí, se už vzpamatovat nemusí.
Jistá Kristýna Soukupová z Prahy udělala na Facebooku jednoduchou věc. Sepsala přehled vinařů, kteří v zasažených obcích působí. A navrhla lidem, aby si u nich objednali víno. Jako výraz podpory a pomoci.
Autorka dostala na sociální síti a na stránkách, které výzvu převzaly, pochvaly za ten nápad. Ale také sklidila kritiku uvozenou myšlenkou, že ti lidé sotva mají čas řešit objednávky. A někteří dokonce neopomněli napsat, že právě vinaři mají na účtech dost peněz, že tolik pomoci nepotřebují.
Ne řešení, ale nápad
Autorka přitom vystihla právě to, co bude na tornádem zničeném Podluží potřeba už brzy nejvíce. Dlouhodobá podpora. Možná ani ne tak podpora penězi, ale podpora lidská. Až opadne současná obrovská energie, dobrovolníci se vrátí domů. Za půl roku, za rok.
Čtěte také
Strávil jsem pár chvil ve vinařství pánů Maláníka a Osičky a viděl jsem, jak teď jejich kout v Mikulčicích dopadl. Přátelé si pochvalovali vína Petra Marady či od rodiny Košutů. A mohl bych pokračovat. Těch jmen jsou desítky.
Vítr, který srovnal se zemí i vinohrady a vytrhal révu i s jejími hlubokými kořeny, teď může mnohé z vinařů postavit před rozhodnutí. Není čas s tím skončit? Není lepší se věnovat obnově domova, jít do důchodu, najít si pravidelnou směnu někde v továrně?
Konkrétně vinaři nejsou jen ekonomickým subjektem. Jsou to – samozřejmě jako některé další profese – také lidé, kteří dávají do toho všeho kus svého srdce. Nevyrábějí prefabrikáty, ale jsou součástí kultury a života toho regionu. Myšlenka Kristýny Soukupové má proto svou hloubku v tom, že nabídla ne řešení, ale nápad. Cestu.
Objednejme si, pokud není v zásobě, předplaťme si. Možná nemá dotyčný vinař ani láhev toho původního, možná bude muset vinici teprve vysadit. Ale do té doby bude naše objednávka motivací, aby to nevzdal. A takové nápady se teď cení nejen pro vinaře.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
