Miloš Šenkýř: Ministr Blažek kritizuje olomoucké státní zastupitelství, měl by řešit celou soustavu

Tomu se říká nakousnout kyselé jablko a nechat v něm protézu. Ministr spravedlnosti zkritizoval práci olomouckého vrchního státního zastupitelství – a narazil. Co by také Pavel Blažek jako zástupce ODS mohl čekat, když to pořád jde – a velice snadno – označit jako reakci na někdejší obvinění kolem Petra Nečase a jeho okolí.

Čtěte také

David Klimeš: Rotace státních zástupců už potřebuje jasná pravidla

Pohlédněme ale na věc jinak. Statistiky jsou věc ošidná a argumentovat úspěšností či neúspěšností práce státních zástupců je obtížné. Už jen proto, že v tomto případě lze jako celek srovnávat jen dvě vrchní státní zastupitelství. To v Praze a to v Olomouci. A ze dvou bude zákonitě vždy jeden horší a jeden lepší. Záleží jen na zvoleném kritériu a úhlu pohledu.

Když už Pavel Blažek chtěl otázku fungování státních zastupitelství řešit, měl jít do hloubky. Jednou provždy rozetnout onen letitý problém, zda skutečně na deset milionů obyvatel České republiky potřebujeme čtyřstupňovou soustavu státních zastupitelství a vlastně justice jako takové. Jestli mít okresní, krajská, vrchní a nejvyšší státní zastupitelství a soudy.

Tři místo čtyř

I první předseda Nejvyššího soudu České republiky Otakar Motejl neoficiálně připouštěl, že onen systém vrchních soudů byl trošku úlitbou justici. Aby mohl Nejvyšší soud nově vzniklé České republiky fungovat v Brně, využil tam základů tehdejšího federálního nejvyššího soudu. A z dosavadního republikového nejvyššího soudu v Praze se i s jeho zaměstnanci stal Vrchní soud v Praze.

Čtěte také

Radko Kubičko: Ministr spravedlnosti Pavel Blažek jako přítel státních zástupců

Tomu bylo potřeba přizpůsobit vše ostatní. Včetně vytvoření Vrchního soudu v Olomouci a pochopitelně i vrchního státního zastupitelství tamtéž. Navíc pak, a to může být otázka oněch ministrem zmiňovaných zvýšených nákladů, i poboček, které vrchní státní zastupitelství má v Brně a v Ostravě.

Otázka, jestli potřebujeme čtyřstupňovou soustavu, je na místě. Možná by šlo chápat, že tento stát nemá ve všech krajích plnohodnotné krajské soudy – a tím ani krajská státní zastupitelství. Bylo by to drahé a je otázka, nakolik účelné.

Méně by šlo chápat, že územní struktura soudů není uzpůsobena ani zčásti současným krajům. A tak třeba stejný trestný čin spáchaný na různých místech Kraje Vysočina může skončit cestami přes tři různá krajská státní zastupitelství u tří různých krajských soudů. S tím, že je to nepochybně obtížnější, když policisté musejí umět komunikovat do tolika směrů.

Inspirace na Slovensku

Ministr spravedlnosti kritizuje fungování olomouckého vrchního státního zastupitelství. Právo na kritiku mu, stejně jako kterémukoli občanovi tohoto státu, brát nelze. Ale předně by měl jasně říci: Chceme si tuto soustavu udržet?

Je efektivní jako celek, když k vrchním státním zastupitelstvím ještě potřebujeme – aspoň tedy na Moravě – jejich pobočky tam, kde fungují krajská státní zastupitelství? Nebylo by lepší posílit kompetence ostatních stupňů celé soustavy, udělat ji přehlednou a kompatibilní s dalším světem? A ten jeden stupeň prostě zrušit?

Miloš Šenkýř|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Nemusíme chodit daleko, Slovensko si nechalo tři stupně soudnictví. A k tomu přidalo speciální prokuraturu a speciální trestní soud sídlící v Pezinku, který řeší a trestá ty nejzávažnější věci.

Od vzniku olomouckého vrchního soudu to loni bylo 25 let, což můžeme brát za dostatečný čas k ohlédnutí. Pavel Blažek má jistotu, téma zrušení jedné ze čtyř úrovní už zkoušeli jeho předchůdci, vždy ale narazili, mimo jiné na odpor samotných státních zástupců a soudců. Má tu minimálně šanci naštvat je něčím jiným než jen ne úplně ideální statistikou.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno