Miloš Šenkýř: Končí kraje, které byly už třicet let v důchodu
Vyjmenujme je naposledy podle abecedy: Jihočeský, Jihomoravský, Severočeský, Severomoravský, Středočeský, Východočeský a Západočeský. Máme pro ně truchlit?
Konec roku je i koncem jedné etapy členění našeho státu. Etapy, kterou aspoň dnešníma očima šlo využít úplně jinak. Končí 60 let staré krajské členění, už nebude třeba starý Jihomoravský kraj se čtrnácti okresy a nový se sedmi.
Čtěte také
Po celých dvacet let zůstávaly ve stínu svých nástupců, dožívaly. Územím větší, ale stojící kdesi mezi bytím a nebytím.
Poslanci těm starým sedmi – respektive včetně Prahy osmi – krajům změnou zákona o územním členění státu podepsali parte. K poslednímu dni roku přestávají existovat. Ať je naposledy vyjmenujeme, podle abecedy: Jihočeský, Jihomoravský, Severočeský, Severomoravský, Středočeský, Východočeský a Západočeský.
Máme truchlit?
Čtěte také
Z kdysi významných územních celků zůstala nostalgie, která možná spíš mátla luštitele různých kvízů. To když fakticky měli vedle sebe souběžně několik krajů, například Jihomoravský, dvakrát.
Jeden důvod k truchlení ale je. Souvisí právě s rokem 1990, kdy zanikaly krajské národní výbory, které staré kraje zastřešovaly. Výrok poznamenal územní dělení dnešní České republiky na dlouhé roky.
Když krajské národní výbory zanikaly, rušili je tehdejší zákonodárci s tím, že svou provázaností s krajskými výbory komunistické strany tvořily jeden z nástrojů moci. Tehdejšíma očima bylo obtížné je reformovat. Na rozdíl od okresních národních výborů, ze kterých se staly – dnes už paradoxně také zaniklé – okresní úřady. A roli hrál i fakt, že nikdo nevěděl, jak vyrovnat vztah k ještě dřívějším starým krajským městům, jako byla Olomouc nebo Pardubice.
Čtěte také
Krajské národní výbory tedy skončily před 30 lety. Jejich úředníci přešli na nově vznikající pobočky celostátních úřadů i do nových institucí. A staré kraje zůstaly jen jako stále prázdnější správní obvody.
Až o deset let později vznikly současné samosprávné kraje. Při besedách k 20. výročí krajů letos na podzim opakovaně zaznělo, že by si zasloužily reformu, že na evropské poměry jsou malé a hlavně velikostí nevyrovnané. Ale nikomu se do změn nechce.
A to je důležité vnímat. Základy pro tyto diskuse nepoložila sněmovna při schvalování současných krajů. Ta chyba se stala už v roce 1990. Tehdy byla šance dosáhnout lecčehos. Jenže kraje zabil paradoxní soulad dvou odlišných pohledů – nemít silné regiony a naopak jejich sílu zvýšit obnovením historických zemí.
Možná by dokonce vhodná reforma tehdy zabránila rozpadu federace, protože silná územní samospráva by do její podoby beze sporu promluvila. Československo tenkrát šance nevyužilo.
Staré kraje existovaly 30 let, dalších 30 let zůstaly v penzi. Můžeme zamáčknout slzu. Třeba za další tři desítky let budeme podobně diskutovat o smyslu těch současných krajů.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
