Michal Komárek: Věčná krize učňovského školství – realita nebo chiméra?

Po celou dobu se podle tvrzení firem a průmyslových svazů potýkáme s akutním nedostatkem technických pracovníků a řemeslníků a úpadkem učilišť. Firmy a lobbistické skupiny varují, že nemají zaměstnance, a že když už náhodou na nějakého učně narazí, pak rychle zjistí, že nic neumí.

Michal Komárek: Hejtmani chtějí střední školy

• Upravit
• Smazat

Krajští hejtmani plánují proměnit část středních škol na přípravku techniků a řemeslníků, které dnes firmy velmi těžko shánějí.

Během těch 20 let do škol nastupovaly různě silné populační ročníky, v mnohém se lišila i ekonomická situace – prosperitu vystřídala recese, míra nezaměstnanosti se měnila o několik procent. A v posledních letech jsme to dotáhli k nebývalému růstu a bohatství.

I letmý pohled do mediálních archivů přitom ukazuje, že nedostatek učňů a řemeslníků se před 20 lety řešil v podstatě stejnými slovy jako dnes – média citovala ředitele učilišť, kteří hlásili, jaké obory zcela vymírají a kam se přihlásilo o 70 procent méně dětí, než před pěti lety.

Citovala zaměstnavatele, kteří tvrdili, že zaměstnance prostě sehnat nemohou a budou muset odmítat zakázky. A citovala lobbisty, kteří zdůrazňovali, že je třeba měnit zákony a školy naplňovat v souladu s požadavky trhu práce. Případně učiliště nechat řídit přímo hospodářskou komorou. 

Úpadek učilišť

Michal Komárek: Nepodkročitelná hranice přijímacích zkoušek

• Upravit
• Smazat

Nejnaléhavější současná diskuse o školství se vede o přijímačkách na střední školy, konkrétně o tzv. nepodkročitelné hranici či cut-off score.

Vede to k důležitým otázkám. Je hrozba úpadku učilišť a zájmu o ně mezi dětmi jen jakási chiméra? Smyšlenka lobbistů? Neschopnost pochopit, že doba se mění a učňů už prostě nikdy nebude tolik jako před 30 lety?

Nebo je to vážný problém, který ale český stát nedokáže nijak řešit? Politici se dlouhá léta snaží o nějakou reformu školství, jenže někdy mluví o budoucnosti, společnosti vzdělání a rozvoji maturitních oborů, jindy o posilování technických oborů a aktuálních požadavcích trhu práce a stále jim z toho vychází víceméně totéž: Školství se rozvíjí spíše samospádem, než aby mu někdo nabídl dlouhodobou koncepci. A upadají nejenom učiliště.

A jak je možné, že ekonomika funguje, i když je dlouhodobě nedostatek klíčových profesí? A čím to, že byť před 20 lety stejně jako dnes byl o učně takový zájem, končili mezi nezaměstnanými mnohem častěji než maturanti?

Michal Komárek: Podle čeho se bude učit? Ve školských reformách těžko hledat logiku

• Upravit
• Smazat

Co a proč se v příštích letech budou žáci učit na českých školách? To se zřejmě jen tak nedozvíme. Ministr školství Robert Plaga zastavil práce na přípravě nových vzdělávacích programů, které měly školy proměnit.

V tomto komentáři není prostor na podrobný rozbor těch otázek, jeho autor tak chce zdůraznit tři základní body:

K úpadku učilišť opravdu dochází. Ale je třeba se na něj dívat nikoli jako na problém počtu žáků, nýbrž jako na otázku, co, proč a jak se tam žáci učí.

Když nás někdo děsí katastrofickou představou o neodvratném úpadku, pokud nepošleme děti do učení, neškodí se zamyslet, jestli nesleduje jenom svůj omezený krátkodobý zájem.

Jde vlastně o jednoduché uplatnění zásady předběžné opatrnosti:

Kdokoli redukuje školy na přípravky pro zaměstnání, je krajně podezřelý a nedůvěryhodný. Pravděpodobně chce odvést naše dítě do své firmy. A musí to udělat rychle – dřív, než děcko napadne, že by mohlo dělat i něco jiného.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola