Mezigeneračně se pochopíme, až když poznáme kontext, ve kterém každý vyrůstal, míní hledačka trendů Louženská

5. leden 2024

Hledačka trendů, holka v technologiích, která založila úspěšnou komunitu #HolkyzMarketingu, nebo forecasterka (tedy něco jako prognostička) Pavlína Louženská o svých oborech tvrdí, že je má ráda. „Protože všichni chceme, aby budoucnost byla lepší. Vlastně jsem ani neviděla moc forecasterů, kteří by tvrdili, že to bude celé špatné. V budoucnosti totiž hledáme naději.“

Podle předpovědí má být barvou roku 2024 broskvová a jedním z nejvýraznějších pocitů nihilismus.

Čtěte také

„V globálních trend reportech vidíme samozřejmě nějakou naději, ale v kontrastu je současně i únava. Nihilismus je jeden ze zákaznických sentimentů – a je to vlastně velmi logické, protože žijeme ve světě, který má za sebou inflaci, pandemii, válku na Ukrajině, konflikt v Gaze a najednou cítíme úzkost. Proto je nám trošku jedno, jak ekonomika zrovna funguje, nebo nefunguje, jak se cítíme v politice, ale pokud se člověk sám necítí subjektivně dobře, tak i kdyby všechny ukazatele říkaly, že všechno je fajn, tak se stejně optimisticky asi cítit nebude,“ vysvětluje.

„Nedávno vyšla studie, podle které 40 procent českých deváťáků trpí příznaky střední a těžké deprese. Za nimi sotva můžeme přijít a říct jim: ,Ale naši ekonomové se přece cítí optimisticky,‘“ uvádí příklad.

Čtěte také

V posledních čtyřech letech jsme toho zažili hodně – pandemie, války a krize. „Proto stále víc lidí hledá únik z reality, což se například projevuje růstem gamingu, tedy hraním her. Mnoho z nás přijde domů, zapne si nějakou videohru a dostává se do alternativní reality, kde mají své alter ego, a najednou se mohou trochu ,vypustit‘, vypnout, zažít něco, co je optimističtější.“

„To samozřejmě není žádnou novinkou, ale je tam obrovský nárůst. Na tomto trhu se totiž pohybuje už 3,5 miliardy lidí světa. Polovina z nich jsou ženy a průměrnému hráči je 35 let. Dávno to už nejsou teenageři, ale dostává se to do mainstreamu,“ popisuje změny chování lidí, které jsou teď hodně vidět.

O depresích se konečně mluví

Louženská lidem posílá i svůj newsletter, například o trendech letošní zimy píše: „Deprese a úzkosti vstoupily do mainstreamu nejen u generace Z, ale i do košíku našich zákazníků.“ Bude se stále víc objevovat jev, kdy téma ve společnosti zvedají mladí a zbytek je dohání?

Čtěte také

„Vždy, když vidím nějaký nový trend, začíná u mladších generací. Jakmile mladí začínají používat TikTok, pak se přidají i třicátníci, čtyřicátníci a padesátníci. Generace Z začala velmi dobře mluvit o tom, co se jim děje, jak prožívají své mentální zdraví a deprese, to znamená, že se dnes o nich mluví i všude jinde.“

„Současně si myslím, že i celkově, když se podíváme na společnost, jak na tom je, a na to, co se nám dělo poslední roky, v jakém stavu jsou rodiče s malými dětmi nebo i senioři, kteří se snaží držet krok s novými technologiemi – a vlastně i pro všechny ostatní je teď doba velkým náporem na psychiku. A to, co generace Z i lidé na sociálních sítích dál otevírají, se přestalo najednou tabuizovat. A zásluhu na tom má určitě i množství neziskových organizacích,“ vypočítává.

Mezigenerační problém?

Mezigenerační spory pak Louženská považuje spíš za smutné. Často se od starších ozývá, že mladí jsou přecitlivělí, protože oni vydrželi bez větší újmy daleko větší krize.

„Když tohle někde slyším, přijde mi, že je hrozná škoda, že se takto ,generace pod námi‘ vzájemně odsuzují. Ani my si nedovedeme představit, jaké to je být v 15 nebo 16 letech skoro rok zavření doma kvůli pandemii.“

„Protože zažít pandemii ve věku, kdy se člověk snaží navazovat vztahy, v době, kdy se víc než dvě třetiny mladých seznamují přes seznamovací aplikace a kdy je poměr ženy vs. muži naprosto nevyrovnaný – pro mladé muže je téměř nemožné sehnat si dívku –, tak jim najednou říkat, že vy jste to měli jinak… Ano, jistě měli, ale to neznamená, že je dokážete dobře posoudit.“

Čtěte také

„Cestou k vzájemnému porozumění je zkusit se pochopit. Zkusit pochopit kontext, ve kterém každý vyrůstal, a neříkat, že by to měli mladí dělat stejně jako ti staří,“ uvažuje.

Hledačka trendů o sobě často s nadsázkou říká, že jednou bude prezidentkou. V novoročním projevu by prý mluvila vždy o optimismu. „O naději už přece mluvil i Václav Havel, protože to je to, co nám dává energii žít, naději, že svět bude lepší. Součástí naděje je ale také energie věci posouvat a tvořit. Takže ne jen sledovat, že například těch 40 procent deváťáků má příznaky středně těžké deprese, ale taky jít a něco s tím dělat,“ uzavírá Pavlína Louženská.

Celou Osobnost Plus Michaela Rozsypala najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc. 

autoři: Michael Rozsypal , lup

Související