Mezi minarety: Znamená džihád svatou válku?

Korán muslimy učí, že Bůh svěřil prorokům poselství o tom, jak správně věřit a žít. I že součástí tohoto poselství byl požadavek oznámit ho všem lidem.

Stejně jako křesťanství je islám univerzální náboženství. Vznikl sice v Arábii a Arabové se považují za národ, kterému Bůh své poselství zjevil, nemění to ale nic na tom, že islám má celosvětové aspirace. Muslimové věří, že Arabové dostali poselství od Boha jako poslední a připadl jim s tím i úkol rozšířit islám mezi zbytek lidstva.

V prvních staletích po vzniku islámu skutečně došlo k rychlé a úspěšné expanzi nového náboženství. Nedlouho po Mohamedově smrti v 7. století patřila do muslimského světa kromě Arábie už severní Afrika i s jihem Španělska, oblast Blízkého východu i Persie. Později se islám rozšířil i dále na východ – do Indie a ostrovních zemí jihovýchodní Asie. Slábnoucí Araby coby nositele víry pak na čas nahradili Turci. Konec větším světovým aspiracím islámu ale učinil nástup Evropy coby světového hegemona v době zámořských objevů.

Šířit islám je ovšem úkol, který nikdy nekončí a opět se nejedná pouze o čistě islámský koncept. Šíření pravé víry je i součástí křesťanství, svaté války vedli křižáci na středověkých výpravách do Palestiny a do celého světa roznesli křesťanství misionáři, kteří šli v patách evropských dobyvatelů.

Jedním z klíčových pojmů při šíření islámu je džihád – takzvané „usilování” na cestě Boží, k němuž může někdy docházet i se zbraní v ruce. Ovšem džihád má mnoho podob. Existuje džihád srdce, což je vnitřní boj, který člověk vede se svými vlastními nedostatky a skrze nějž se přibližuje Bohu. Další formou je džihád jazyka, což znamená úsilí o šíření víry, do kterého by se dala zahrnout misijní činnost. Třetí podobou je džihád rukou, tedy manuální činnost, kterou věřící vykonává ve prospěch obce a konečně pak také neblaze proslulý džihád meče, kam patří i svatá válka.