In memoriam Akčního programu

Vzato chronologicky: v lednu 1968 na svém sněmu komunistická strana vyměnila vedení, do čela se dostal po Antonínu Novotném Alexander Dubček a v následujících třech měsících už KSČ čelila nebývalému tlaku na demokratické reformy. Akční program byl dokument, který strana vydala počátkem dubna 1968 po svém několikadenním zasedání, a jak to v dané situaci ani jinak nešlo, snažili se zde komunisté o kvadraturu kruhu. Jak dát lidem v zemi možnost projevit své názory a hájit své zájmy – nejen politické, a jak zároveň zachovat přirozeným způsobem a bez nátlaku vedoucí úlohu KSČ ve státě?

Byl to úkol téměř neřešitelný – a pozorné oko veřejnosti sledovalo dění ve straně čím dál pozorněji. Konzervativci začínali lavírovat, reformněji naladění komunisté si zatím počínali pořád vcelku odvážně. Přesto se vůči akčnímu programu už začaly ozývat kritické hlasy – v pořadu například zazní reakce nedávno zemřelého sociologa a disidentské legendy Rudolfa Battěka, a to v pořadu Klub angažovaného myšlení.

Co ještě uslyšíte v dalším díle pořadu Archiv Plus věnovaném dubnu 1968?
Pokud jde o akční program – například opatrnou reakci Vasila Bilaka na to, co se na sjezdu děje. Dále poměrně razantní Dubčekův projev k parlamentu, který měl konečně začít vykonávat skutečnou zákonodárnou moc, nikoli jen být fíkovým listem a stranickou převodovou pákou.

Nejdál ovšem šel nově zvolený předseda parlamentu Josef Smrkovský, který na půdě Národního shromáždění nejenom volal po občanských svobodách, ale také otevřeně vyzýval k revizím politických procesů, k nápravě společnosti ve všech myslitelných směrech, včetně řešení otázek sociálních, a dokonce myslil i na práva žen, kterým byla v systému československého socialismu možná víc než komu jinému přisouzena úloha soumarů.

Josef Smrkovský|foto: Rádio Praha

S revizí represivního systému to ovšem nebylo jednoduché – o napjaté atmosféře svědčí i vzpoura, která vypukla v dubnu ve věznici v Minkovicích – tady se zachoval rozhovor s jedním z dozorců věznice.

Rozhlasové vysílání tehdy žilo pochopitelně nejenom politikou, ale duch doby se objevil i ve zdánlivě apolitických pořadech. Unikátním dokladem toho, kam se šlo dostat s mikrofonem na jaře 1968, je například reportáž 24 hodin na bezpečnosti, kdy se redaktor plzeňského rozhlasu vydal na oddělení VB v Sokolově a natočil během jedné policejní směny výjezdy za kriminálními případy.