Melčák je pod tlakem

Mimo jiné to znamená, že sociální demokraté by momentálně nedali dohromady s komunisty levicovou stovku. Zároveň je zřejmé, že navzdory nejrůznějším proklamacím se klub ČSSD začal drolit. Nejenom poslanci sociální demokracie jsou totiž už půl roku vystaveni silným tlakům. A to nejenom z řad protivníka, ale i od vlastního stranického vedení. Patová povolební situace totiž přímo vyžaduje pevnost jednotlivých šiků.

Pokud se někde objeví náznak eroze, hned to může sloužit jako zbraň v rukách soupeře při vyjednávání o nové vládě. Stačí připomenout skandál kolem poslance ČSSD Ploce pár dnů po volbách. Plocovi měl být údajně nabízen úplatek za to, že přeběhne a vstoupí do Strany zelených. Rozruch kolem této aféry postupně utichl. Důkazy o tom, že by se Ploce pokusil korumpovat někdo, kdo byl napojený na konkrétní stranu, se neobjevily. Přesto účelu bylo dosaženo. Poslanci dostali jasné varování, že pokud by chtěli zradit, nebo alespoň připustili diskusi o možném přeběhnutí, budou to mít těžké.

Právě dění kolem Miloše Melčáka dokazuje, že tomu tak skutečně je. Melčák po opuštění poslaneckého klubu ČSSD, nevzal své rozhodnutí zpět. Naopak přidal slova, že by bylo dobré umožnit vznik vlády ODS a pak ji kritizovat z opozice. Reakce byla poměrně rychlá a tvrdá. Melčák dostal pár desítek hodin na rozmyšlenou. Pokud nezmění názor, bude patrně vyloučen ze strany. Zároveň z úst jeho kolegů okamžitě zazněly spekulace o tom, že se nechal koupit občanskými demokraty. Podle očekávání nejsou podobné výpady doplněny důkazy. Přesto slova o korupci zazněla a určitě uvíznou v hlavách voličů.

Přitom Melčákovy pohnutky mohou být skutečně nezištné. Tento poslanec je kvůli svým názorům dlouhodobě řazen na levé křídlo sociální demokracie. Zároveň se opakovaně netají tím, že je mu bližší spolupráce s komunisty, než nějaká forma dohody s pravicovými občanskými demokraty. V poměrech české politické kultury to sice může znít naivně, přesto Melčákův postoj nemusí být nutně motivován vidinou peněz, nebo nějakého lukrativního postu.

Samozřejmě lze spekulovat o tom, proč se Melčák rozhodl opustit poslanecký klub právě v této chvíli. Může to být dáno dusnou atmosférou uvnitř strany, kde jsou rázně umlčovány odlišné názory. A je jedno, že hlavně kvůli tomu, aby takovéto hlasy neoslabovaly ČSSD v povolebním vyjednávání o vládě. Úplně vyloučit nelze ani vliv Miloše Zemana, byť bývalý předseda strany opakovaně tvrdí, že se do vnitrostranického dění nijak neplete. Naopak je velmi nepravděpodobné, že by Melčák mohl být vydírán. Jeho jméno se totiž ani nemihlo v souvislosti s nějakým skandálem. V momentu, kdy jakémukoli odpadlictví je věnována obrovská pozornost sdělovacích prostředků, by pro Melčáka bylo téměř sebevražedné, kdyby si za odchod z poslaneckého klubu ČSSD nechal zaplatit.

Když se to dá všechno dohromady, zdá se, že hlavní příčinou drolení klubu může být napětí uvnitř strany. Jiří Paroubek se sice osvědčil jako krizový manažer a vytáhl stranu ze dna k velmi slušnému volebnímu výsledku. Po volbách však svojí vyjednávací taktikou přispěl k poklesu preferencí a ke vzniku dusné atmosféry uvnitř strany. Ta nyní představuje Papinův hrnec, který hrozí výbuchem. Aby k němu nedošlo, potřebuje upustit páru. Stupňujícím se tlakem na poslance ČSSD a vyžadováním dalších slibů poslušnosti to patrně nepůjde. Stačila by "maličkost" - rychle a hlavně úspěšně dokončit jednání o vládě. Dokud nebude definitivně jasno a dokud bude taktika Jiřího Paroubka založena na tvrdé disciplíně a na potírání vnitrostranické opozice, nelze další pnutí v řadách sociální demokracie vyloučit. Celá řada poslanců ČSSD má totiž na povolební směřování strany jiný pohled než vedení. Je tak pouze otázkou osobní odvahy a taktiky, zda a jakým způsobem to tito poslanci dají najevo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .