Měl jsem skoro pověrčivou předtuchu, napsal k objevu Tutanchamonovy hrobky Carter

12. listopad 2022

Je možné naplánovat největší objev v dějinách archeologie? Do jisté míry ano. Howard Carter je toho příkladem. Léta hledal Tutanchamona, až ho našel. K unikátnímu nálezu nevykradené hrobky téměř zapomenutého faraona došlo už před 100 lety, v listopadu 1922. Mohlo k němu dojít už o pár let dřív. Poslechněte si pořad s egyptologem Miroslavem Bártou, autorem knihy Tutanchamon, století záhad a objevů.

Před 1. světovou válkou kopal Carter pouhé dva metry od místa, kde později odkryl schody do hrobky. Tehdy práce přerušil a pokračoval jinde.

Howard Carter Údolí králů systematicky prohledával řadu let v naději, že se mu Tutanchamona podaří nalézt. Jistě, který archeolog by kopal v egyptském písku bez toho,  aby doufal, že něco úžasného objeví.

Nalezení hrobky tohoto krále vzbudilo senzaci. Jak se jmenoval?

Carter měl však jasný cíl, který zachytil i ve svých zápiscích v knize „Hrobka Tut-anch-amonova objevená zemřelým Earlem z Carnarvonu a Howardem Carterem“.

Popisuje i okolnosti nálezu: „Měl jsem vždy jakousi skoro pověrčivou předtuchu, že na tomto místě bude možno nalézti jednoho z dosud postrádaných králů, a to snad dokonce Tut-anch-amona.“

Radost z objevu Tutanchamona si Carter dlouho neužil.

Na podzim roku 1922 se mu to konečně podařilo. Popravdě, i tehdy byl ale nález ohrožen.

Miroslav Bárta

Lord z Carnarvonu, který výzkumy financoval, se pro tuto sezónu rozhodl práce ukončit, když nepřinášely kýžený výsledek. Tady opět zasáhlo Carterovo neodbytné tušení a nabídl, že bude expedici financovat sám.

Což ale Carnarvon velkoryse odmítl. Ukázalo se, že učinil dobře. I když i tyto závěry jsou sporné. Radost z objevu Tutanchamona si dlouho neužil a pobyt na velkolepých vykopávkách v Údolí králů stál jejich mecenáše nakonec život.

Téměř zapomenutý egyptský faraon mu ale vnesl do života kromě čisté radosti i mnohá rozčarování.

Samé báječné věci

To však ve chvíli, kdy Carter s lordem z Carnarvonu a jeho dcerou lady Evelyn stáli před zapečetěnými dveřmi, nemohl nikdo z nich tušit.

Lůžko z Tutanchamonovy hrobky, jeden z mnoha předmětů, které byly dosud ukryté jen v depozitářích

Byli jen krůček před zjištěním, jak úžasného objevu dosáhli. Tehdy je zcela ovládlo napětí a očekávání.

I tento moment zachytil Carter ve svých zápiscích: „S třesoucí se rukou otevřel jsem malý otvor v levém hořením rohu... Vsunul jsem svíčku dovnitř a nahlédl... Zprvu jsem neviděl ničeho, ježto horký vzduch unikající z komnaty zhasínal světlo svíčky, avšak když si mé oko zvyklo tmě, části komnaty se zvolna nořily jakoby z mlhy a v nich – podivná zvířata, sochy a zlato – všude, všude lesk zlata.

Na okamžik, jenž ostatním jistě zdál se věčností, byl jsem údivem omráčen, a když se mne lord z Carnarvonu, který nedovedl již déle býti trpělivý, úzkostlivě otázal, ,Vidíte něco?‘ – vše, co jsem mohl říci, bylo: ,Ano, báječné věci‘.“

A jakéže to báječné věci v hrobce našli? O nálezu Tutanchamonovy hrobky, o osudu faraona samotného i jejích objevitelů i o tajemstvích, která hrobka vydala, případně dosud nevydala, se více dozvíte v pořadu Historie Plus.

autor: Naďa Reviláková
Spustit audio

Související