Mečiar a Gašparovič

Hlasy pro kandidáty podporované opozičními stranami jsou přirozenou daní za radikální reformy, jejichž pozitivní efekt zatím většina občanů nepociťuje. Chybějící hlasy pro kandidáta nejsilnější vládní strany lze přičíst politickým skandálům, rozporům v koalici a nepovedené volební kampani. K nečekanému výsledku prvního kola jistě přispělo i hezké jarní počasí, a navíc třináct procent voličů, kteří by zřejmě ve druhém kole podpořili Eduarda Kukana, si v prvním kole dovolilo ignorovat průzkumy a místo vládního favorita podpořilo další kandidáty s tím, že je volba menšího zla stejně nemine za týden.

Ať už teď druhé kolo dopadne jakkoli, slovenským prezidentem se stane politik, kterého si většina Slováků prezidentem nepřeje. Tím ale není řečeno, že si na něj nezvykne a že nemůže získat jistou popularitu. V politickém systému, kdy odpovědnost za výkon moci nese vláda a prezident má pouze symbolické pravomoci, se hlava státu z nedostatku jiného politického zadání zcela logicky soustřeďuje na budování pozitivního dojmu, neboli image. Po zkušenosti, kterou učinili Slováci s prezidentem Schusterem, přežijí i prezidentování Vladimíra Mečiara. Ten dnes říká, že se věkem a zkušenostmi hodně změnil. Prostě starý pes, který slibuje nové kousky. Osvědčený trik.