„Mateřská? Co to je?“ ptají se Američanky
Pracující matky to pravděpodobně nemají lehké nikde na světě. Pokud však budeme hledat zemi, kde jsou ženy, které se rozhodnou mít dítě, vystaveny obzvlášť velkému tlaku, potom jsou to zcela jistě Spojené státy.
Jak ve svém rozsáhlém investigativním materiálu uvádí americký měsíčník In These Times, téměř čtvrtina zaměstnaných žen se v USA vrací do práce nejpozději dva týdny po porodu.
Nic jiného jim ani nezbývá. V Americe totiž neexistuje zákon, který by ženám zaručoval placenou mateřskou dovolenou. Pokud mají štěstí, zajistí jim „mateřskou“ jejich zaměstnavatel.
Ale i tak se jedná nanejvýš o pár týdnů volna – často neplaceného. Podle statistik dosáhne pouhých 13 % Američanů na nějakou formu placeného volna, aby se mohli starat o malé dítě nebo jiného člena rodiny.
A co dělá ten zbytek Američanek, které žádnou mateřskou nedostanou? Část z nich dá raději výpověď, aby mohly zůstat doma se svým novorozenětem. To však může znamenat, že se dostanou do závažných finančních problémů, nebo si přinejmenším ztíží pozici při budoucím hledání práce.
Jiné ženy se proto rozhodnou raději žádné děti nemít. A část se snaží nějak nashromáždit dovolenou a dny osobního volna a využít těchto pár týdnů k péči o miminko.
Toho všeho si byla vědoma i 32letá Leigh Benrahouová. Své druhé dítě začala plánovat v podstatě okamžitě po narození toho prvního, tedy v roce 2011. Porod druhého potomka chtěla tato žena načasovat tak, aby s ním mohla strávit co nejvíc času, rozuměj několik týdnů.
Leigh Benrahouová chtěla, aby ve chvíli, kdy se bude muset vracet do práce, bylo léto a její ve školství pracující matka mohla o svých volných prázdninách převzít péči o miminko.
V žádném případě totiž nechtěla ztratit svou relativně novou práci, místo poradkyně pro studijní záležitosti na jedné malé univerzitě.
Její 38letý manžel sice u společnosti na čištění koberců vydělává dost na to, aby splácel hypotéku a zajistil obživu, ale bez jejího platu by to prostě nešlo.
Pokud by se navíc po porodu nevrátila do práce, a tím o práci přišla, byl by to pro tuto absolventku vysokoškolského oboru management neziskových organizací kariérní krok zpátky.
„A tak Leigh Benrahouová začala řešit to, co je ve Spojených státech asi nejméně romantický aspekt plánování rodiny: To znamená, že se snažila vymyslet, jak maximalizovat čas, který bude moci strávit se svým novorozencem, a zároveň najít způsob, jak u toho zůstat solventní, zaměstnaná a v ideálním případě také duševně zdravá,“ konstatuje časopis In These Times.
„Hodně Američanů si uvědomuje, že když přijde na mateřskou, není to v jejich zemi zařízeno dvakrát dobře. Možná už slyšeli o Švédsku, kde mají 16 měsíců placené mateřské, nebo o Finsku, kde po 9 měsících řádné mateřské může matka – nebo otec – zůstat doma do tří let dítěte na rodičovské dovolené.“
„Ale většina Američanů si neuvědomuje, do jaké míry jsme mimo,“ stěžuje si americký magazín.
„Nejsou to totiž jen bohaté, sociálně demokratické severské země, vedle kterých vypadáme špatně. S výjimkou několika málo zemí, jako jsou Papua-Nová Guinea nebo Surinam, totiž každý stát, ať už bohatý nebo chudý, vyžaduje placenou mateřskou dovolenou,“ píše In These Times.
Ale zpět k Leigh Benrahouové. Její zaměstnavatel mateřskou nenabízí, rozhodla se proto, že se o to postará sama prostřednictvím speciálního programu amerického ministerstva práce. Ten nabízí rodičům až 12 týdnů neplacené mateřské dovolené.
Leigh Benrahouová věděla, že aby mohla zažádat o tuto formu státní pomoci, musí splňovat určitá kritéria, mimo jiné musí být v daném zaměstnaneckém poměru po dobu nejméně 12 měsíců.
Velmi pozorně proto počítala a otěhotnět se rozhodla až ve chvíli, kdy si byla jistá, že to časově vyjde – i s malou rezervou. Na federální program mateřské měla dosáhnout i v případě, že by se dítě narodilo o dva měsíce dřív.
Jenže miminko se kvůli komplikacím narodilo už ve 26. týdnu, tedy o čtyři měsíce dříve, s hmotností jen málo přes jeden kilogram – a s vážnými zdravotními problémy, které přetrvávají dodnes.
Jeho matka zároveň nedosáhla na program federální pomoci, který by jí garantoval 12 týdnů neplacené mateřské.
První hodiny po porodu se Leigh Benrahouová soustředila jen na to, aby její nedonošený syn vůbec přežil. Potom ale začala řešit jinou krizi: Uvědomila si, že se bude muset okamžitě vrátit do práce.
Ze statistik vyplývá, že téměř čtvrtina zaměstnaných žen se v Americe vrací do práce nejpozději dva týdny po porodu.
Jak takový návrat vypadá? Ženy, které opouští svá novorozeňata kvůli zaměstnání pár dní či týdnů po porodu, trpí depresemi, mají problémy kojit a ideálně se často nevyvíjí ani jejich vztah s dítětem.
Jisté je, že v horší pozici jsou ve Spojených státech matky s nižším vzděláním a na nižších pracovních pozicích. Ty se v mnohem větší míře vracejí do práce doslova pár dní po porodu – a z finančních důvodů jsou nuceny pracovat často víc než 40 hodin týdně.
Demokratická strana se ve Spojených státech v minulosti několikrát snažila prosadit zákonnou mateřskou dovolenou, ale odpor republikánů, kteří argumentují tím, že mateřská je špatná pro byznys a „ničí pracovní místa“, byl dosud vždy příliš silný.
Velkými zastánci placené mateřské dovolené jsou například prezidentští kandidáti Hillary Clintonová a Bernie Sanders. Konkrétnější je v této dvojici Sanders, který žádá 12 týdnů placené mateřské.
A jak je na tom dnes Leigh Benrahouová? Její velmi předčasně narozený syn stále bojuje s vážnými zdravotními problémy, podstoupil už několik operací a prvních několik měsíců života strávil pouze v nemocnici.
A jeho matka dělá, co může, aby věnovala maximum času a péče jemu i celé rodině a udržela si práci na plný úvazek.
Jen si někdy říká, jestli se předčasnému porodu a s ním souvisejícím komplikacím dalo zabránit.
Třeba tím, že by bývala přestala pracovat ve chvíli, kdy jí lékaři ve 20. týdnu diagnostikovali rizikové těhotenství. Ale to by bylo znamenalo ztrátu práce… Tolik americký měsíčník In These Times o prekérní situaci pracujících amerických matek.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
