Matěj Schneider: Americký Nejvyšší soud obnažil své konzervativní tesáky. Nejen ve věci potratů

25. červen 2022

Když na začátku května unikl z amerického Nejvyššího soudu návrh stanoviska soudce Samuela Alita, vyvolalo to šok a mnoho otázek. Stanovisko naznačovalo, že se soud chystá zvrátit precedent z několik dekád starých rozsudků v případech Roe v. Wade a Casey v. Planned Parenthood, které de facto vytvořily federální garanci minimálního práva na potraty pro americké ženy.

Stanovisko bylo nekompromisní, ale bylo otázkou, jestli je finální a kteří soudci se k němu připojí. Je možné, že jej soudci před vydáním zmírní?

Čtěte také

Teď soud vše vydal oficiálně a ukázalo se, že zmírnění se nekoná. Naopak. Alitův kolega Clanence Thomas dokonce dopsal svoje vlastní stanovisko, ve kterém navrhuje, že by měl Nejvyšší soud po pádu Roe přezkoumat i z podobných právních základů vyplývající rozsudky, které zajišťují Američanům právo na to užívat antikoncepci nebo třeba na stejnopohlavní svazky. Thomas tak naplno obnažil tesáky konzervativní většiny u soudu, která v uplynulých letech okolo těchto otázek spíše jen opatrně kroužila.

Nejvyšší soud nyní nevydal konzervativní stanoviska jen ve věci reprodukčních práv. V předchozích dnech také rozhodl, že Američané, kterým policie pošlape jejich ústavní práva, nemají nárok policisty žalovat, označil zbraňové regulace několika demokratických států za neústavní a rozšířil tak už expanzivní výklad druhého dodatku americké ústavy, nebo například vynesl rozsudek v případě financování soukromých náboženských škol z veřejných prostředků, o kterém kritici říkají, že narušuje oddělení církve a státu.

Důvěra Američanů v Kongres a Nejvyšší soud

Důležitým faktorem je, že pro část rozsudku zvedl ruku i předseda soudu John Roberts. Napsal sice svoje vlastní stanovisko, ve kterém neustále opakuje, že on by precedent nejraději nerušil, to je ale všechno. Klíčové je to mimo jiné proto, že Roberts se v uplynulé dekádě a půl snažil kultivovat obraz umírněného předsedy, kterému jde o soudržnost soudu a jeho obraz na veřejnosti více, než o konzervativní ideologii.

Čtěte také

S tímto jeho obrazem je teď konec. A se zbytky relativní obliby Nejvyššího soudu ve srovnání s ostatními washingtonskými institucemi taky. Ještě před aktuálním rozhodnutím byl vydán průzkum společnosti Gallup, podle kterého má jen čtvrtina Američanů důvěru v práci soudu.

Jakkoliv jsou názory Američanů na potraty komplexní – z průzkumů dlouhodobě vyplývá, že většina z nich si přeje právo na potraty zachovat, byť ne v pozdních fázích těhotenství – dá se teď očekávat jenom další propad důvěry v instituci, která se častěji a častěji odhodlává k radikálním zásahům do amerického života. Není to danost. I američtí otcové zakladatelé, ke kterým se konzervativní většina u soudu tak ráda odkazuje, když se jí to hodí, pro Nejvyšší soud plánovali daleko menší roli, než k jaké se – mimo jiné i kvůli neochotě zákonodárců dělat svoji práci – postupně dopracoval.

Matěj Schneider

Ostatně důvěra Američanů v Kongres je ještě asi o polovinu nižší než v Nejvyšší soud a není příliš divu. Například demokratická předsedkyně dolní komory Nancy Pelosiová na potratové rozhodnutí Nejvyššího soudu reagovala na tiskové konferenci tak, že přečetla báseň izraelského básníka Ehuda Manora. Stejnou báseň četla i loni po útoku demonstrantů na Kapitol. Myslím, že to o schopnosti současných demokratů čelit svým konzervativním kolegům vypovídá vše.

Autor je publicista

Spustit audio