Martin Ježek: ČEZ komando v Albánii

Ovšem stačilo se projít několika vedlejšími ulicemi v Tiraně, aby člověk zjistil, že spletenec drátů, které jsou zašmodrchané po celé republice, bude energetický gigant rozpřádat velmi složitě a velmi dlouho. Elektroměry ale leckde skutečně mají.

Mnohde jsou přimontovány bez jakékoli ochrany na vnější fasádě domu a není vzácností, že mají porušenou nebo vůbec žádnou plombu a často je kolem tolik drátů, že jedině elektrikář se zkoušečkou v ruce může zjistit, kudy proud vlastně teče a jestli o tom má chudák elektroměr nějaké tušení. Rozum zůstává stát i nad elektrickým vedením samotným, kdy na dřevěných sloupech dráty a kabely získávají tvar vrabčího hnízda. Co a kam vede, by na každém sloupu mělo být nejdříve předmětem investigace.

Jeden ze zašmodrchanců nese zkratku, kterou dnes už důvěrně známe z našich luhů a hájů. NTZ. Tedy netechnické ztráty. V Albánii se na cestě ke spotřebiteli ztratí zhruba polovina proudu. Oněch netechnických ztrát je podle různých údajů až 30 procent. Zvlášť v chudých čtvrtích za městy se místní obyvatelé s odběrem proudu moc nepářou. Někdo vyleze na sloup, zapojí plus a mínus a už se svítí. Tihle lidé, když lezou na stožár, však alespoň vědí, že dělají něco nesprávného, i když příliš špatné svědomí při tom asi nemají.

Mnoho Albánců si však myslí, že energie, což je v místním výkladu jen a pouze elektřina, je něco, na co má každý občan nárok. Podle mnohých jde o artikl, který musí republika zajistit a dát k dispozici. A z podstaty věci se za elektřinu nemusí vlastně platit.

A tak není divu, že ČEZ v Albánii nakonec ve výběrovém řízení na koupi distribuční soustavy zůstal samotinký bez jakékoliv konkurence. Zkrátka pro stát musí odvést kus nepříjemné práce. Úkol zní - vyberte od lidí peníze za elektřinu. To je v místních podmínkách mise věru nesnadná.

Nezávislého odborníka, který by v Tiraně byl ochoten mluvit o elektřině a nedej bože jejích úsporách, bylo velmi těžké najít. Rešerše ale nakonec přinesla plody a Edmond Hido z Centra pro energetickou efektivitu si rád udělal čas na dlouhý rozhovor. Že tomuto muži o energii skutečně jde, dokazují i plakáty z nedávných kampaní, které má vyvěšené ve své kanceláři nedaleko centra Tirany. Na jednom z nich je například nápis Kesh rovná se cash, kdy první slovo začíná písmenem K a je to zkratka státního výrobce elektřiny.

Edmond Hido však o vztahu Albánců k energii, tedy elektřině, nemá nejmenších iluzí. Podle něj nebude jednoduché lidem vysvětlit, že elektřina je zboží, za jehož odběr se musí platit. Hned dodává příklad. V horách je jedna přehrada, kvůli které plno místních přišlo o pozemky a od státu za ně nikdy nic nedostali. Všichni samozřejmě vědí, že přehrada vyrábí elektřinu, a tak jsou toho názoru, že za ní platit nebudou. Expert například tvrdí, že by se mělo zavést něco, co u nás je samozřejmé. Když někomu kvůli neplacení odmontují elektroměr, jeho znovuosazení stojí peníze. V Albánii to bylo zadarmo.

V tomhle světle vypadá až groteskně ozbrojené NTZ komandu ČEZu, které u nás různými způsoby vyhrožovalo černým odběratelům. Jestli Albánci rozkradou přibližně čtvrtinu elektřiny, je snadné si domyslet, o kolik tam jde přípojek. V České republice už ČEZ militantní nátlak na zloděje proudu vyzkoušel, tak v Albánii teď zřejmě ustaví celou armádu a půjde na to ve velkém. Jenomže to tam dožene k zoufalství polovinu národa. Možná by ale stálo za úvahu jít na to po dobrém. Plno nervů si tak ušetří obě strany.

Autor je spolupracovník Rádia Česko