Martin Horálek: Sváteční dvojblok

Těsně po sametové revoluci ještě ve společnosti panoval konsenzus, že komunisté církvím neprávem ublížili, a je proto na místě, aby se jim v čerstvě nabyté svobodě dostalo určitých výsad.

Čtěte také

Katolické oslavy na Velehradě v roce 1985 ukázaly, že moc komunistického režimu se začala drolit

Právě mezi takové počiny patřilo zavedení státního svátku na Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, stejně jako na Den upálení mistra Jana Husa. Pravdou je, že kostnický mučedník to měl, na rozdíl od soluňských bratří, o něco složitější. S jeho oslavami nesouhlasili převážně katoličtí Slováci. Připomínka Husova upálení tak byla nakonec za svátek uznána jen Českou národní radou pro západní část tehdejší federace. Svátek přežil, společný stát nikoliv.    

I v tak ateistické zemi, jakou je Česko, mají dva svátky odkazující na náboženské tradice své věrné příznivce. Jinak celkem provinční Velehrad na začátku července pravidelně ožívá díky přívalu poutníků. K dědictví otců se tu při poutní mši hlásí nejen moravští katolíci, ale nezřídka i lidé přicházející z mnohem větší dálky.

Když o den později zaznívají v pražské Betlémské kapli tóny husitského chorálu, pookřeje pro změnu nejedno srdce členů husitské církve. Geografické i denominační rozdíly obou svátků jsou sice patrné, ale postupem času se stále více stírají.

Srozumitelný duchovní obsah

Skutečnost, že se poslední papežové opakovaně omluvili za nespravedlivou smrt mistra Jana Husa a označili ho za církevního reformátora, ulámala mnohé hroty neporozumění. Ostatně, spíš než se starými křivdami zápasí nyní církve s postupující sekularizací. Ta je drtí stejně tak na katolické Moravě, jako v protestantském Česku. 

Čtěte také

Jan Hus. Vše, co jste o životě církevního reformátora nevěděli

Otázkou však zůstává, nakolik jsou církve během dvou zmíněných svátků schopny oslovit i lidi, kteří nepatří k praktikujícím křesťanům. Ne náhodou jsou dnes v širší společnosti populární spíše kněží, kteří kromě své duchovní služby vykonávají i jinou civilní profesi.

Pozornosti se těší také autoři úspěšných knih nebo ti, kteří našli odvahu a vstoupili do prostředí médií nebo sociálních sítí. Takoví se však na oficiálních církevních akcích dostanou ke slovu jen málokdy. A tak to zpravidla končívá u historických exkurzů nebo filozofických úvah, které ale mají s běžným životem jen pramálo společného.

Ať tak či tak, 5. a 6. červenec o svou popularitu nepřijdou. Srozumitelného duchovního obsahu se sice od církevních představitelů nejspíš letos zase nedočkáme, všudypřítomnou radost z prosluněných dnů začínajících prázdnin nám to ale určitě nepokazí!

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize