Martin Fendrych: Kampaň nevládní organizace Konsent spustila letní kulturní válku o „zírání“
Nevládní organizace Konsent se zabývá prevencí sexuálního násilí a obtěžování v české společnosti. Čerstvě tato „nevládka“ ve spolupráci s pražskou hromadnou dopravou spustila kampaň, která Pražany i návštěvníky jednak poučuje, co Konsent považuje za nevhodné chování třeba v tramvaji, autobuse či metru, a za druhé nabízí, jak se dá na nevhodné chování rozumně reagovat.
Konsent upozorňuje, že jako obtěžování chápe i zdánlivě menší činy, třeba zírání, otírání se, nevhodné poznámky, blokování cesty nebo sezení na společném sedadle se široce rozkročenýma nohama, přičemž jedna se záměrně dotýká nohy vedle sedící osoby.
Čtěte také
Červeným hadrem a nábojem pro letní kulturní válku se ihned stalo „zírání“. Na plakátu Konsentu vidíme upřené oči muže v metru a pod nimi čteme: Zírání je obtěžování. V tramvaji ani jinde o záměrné dotěrné pohledy nikdo nestojí. Jako spolucestující můžeme pomoct třeba odvedením pozornosti. I obyčejná otázka „Jede to na Šumavskou?“ může někomu zachránit den.
Všimněme si: otírání, vyzývavé řeči, úmyslné dotyky, ty zůstávají stranou. Jako slabinu kampaně si kritici vybrali zírání. Ozval se i Miroslav Kalousek.
Na síti X napsal: „Než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví proč? Aby se na ni nikdo nedíval? Nemohu se zbavit dojmu, že kampaň je motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují. Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!“
Právo na soukromí
Žena se podle Kalouska upravuje proto, aby se na ni druzí dívali. Ve skutečnosti se žena upravuje především proto, aby se líbila sama sobě, aby byla se svým vzhledem spokojená. Až za druhé jí může jít i o to, aby se líbila, aby nevypadala „blbě“.
Čtěte také
Kalousek se mýlí i v tom, že v kampani Konsentu vlastně jde o frustraci nepřitažlivých. Sexuálnímu obtěžování čelí ženy přitažlivé i nepřitažlivé. Navíc je pojem přitažlivosti naprosto individuální.
V debatě pak politik pokračuje, že by si „nikdy nepřál, aby „sbor spravedlivých“ posuzoval, co je „pohled“ a co je „zírání“. To může být totiž velmi subjektivní. Někdy třeba jen podle aktuální nálady.
V kampani Konsentu se o žádném „sboru spravedlivých“ nemluví, nic takového neexistuje.
Kalousek jistě dobře ví, jaký rozdíl je mezi pohledem a zíráním. Zírání je intenzivní, mnohá žena rozumí, co se zíráním myslí, zná ty nepříjemné, dotěrné pohledy, které ji hodnotí a svlékají a dávají to jasně najevo. Možná i někteří muži znají něco podobného.
Dřív nás rodiče učili, že ukazovat na někoho a zírat na někoho není slušné. Tehdy jsme věděli, co to znamená. Ženy v debatách k tomu dodávají, že tyhle vytrvalé svlékací pohledy bývají doprovozeny mlaskáním nebo i tichými, neslušnými výzvami. Podstatné je, že to ženám není příjemné, že jim to vadí. Proto se toho máme zdržet.
Zřejmě jsme společnost, která potřebuje připomínat, že i žena, která je podle jakýchsi nepsaných měřítek oblečena vyzývavě, má právo i v hromadné dopravě na soukromí, na neočumování a nekomentování. Stejně jako na to má právo žena oděná nevyzývavě.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
