Apolena Rychlíková: Ke státním zaměstnancům vláda přistupovala jako k levné pracovní síle. Mění se to konečně?
Nekonečné hádky o podobu státního rozpočtu dospěly do finále. Vypadalo to, že bude vláda vůči státním zaměstnancům a zaměstnankyním i nadále tvrdá. Nejdřív totiž odpovědní ministři Jurečka (KDU-ČSL) a Stanjura (ODS) odmítali vést s odbory debatu o jiném než 5procentním navýšení platů. A to i přesto, že reálné mzdy klesly některým lidem ve státní správě až o pětinu.
Nakonec však došlo ke zlomu: vláda by mohla na platy těchto lidí uvolnit sedm až osm procent. Je to sice stále méně, než byl propad mezd, nicméně to představuje důležitý krok dopředu.
Čtěte také
Nejvíce postiženými lidmi jsou kuchařky, školníci, úředníci nebo pracovníci v kultuře. Za propadem stojí vysoká inflace.
Odbory v čele s Josefem Středulou vypíchly, že otevření debaty vítají. „Za období 2021 až 2023 se zahrnutím inflace 2024 je propad vysoce přes 20 procent. U těch, kteří nedostali přidáno vůbec, je to takřka 27 procent,“ dodal však Josef Středula kriticky.
Vláda nenaslouchá
Ani ostatní skupiny si nevedou dobře: regionální učitelé, sociální pracovníci a pracovnice, lidi, kteří pracují na úřadech práce, nemocniční lékaři nebo zdravotní sestry. Ty všechny trápí pokles mezd, jenže vláda jejich problémům nedokázala vůbec naslouchat.
Čtěte také
Těžko si přitom představit, v jakých podmínkách musí žít třeba kuchařky ve školách, které z každodenní práce mají často jen něco kolem 20 tisíc korun měsíčně. A nejsou samy. I proto je tak těžké na tyto pozice shánět lidi. Pracovat za peníze, které vás neuživí, nadto pracovat tvrdě a na celý úvazek, to skutečně není cokoli lákavého.
A ještě jedna pikanterie: Při zveřejnění rozpočtu se ukázalo, že v návrhu na příští rok totiž není dost peněz na pětiprocentní navýšení u platů pro zaměstnance státní správy od ledna, jak jim ho ministři slíbili. Došlo k chybě, kterou už Stanjura stihl napravit, když se sešel s tripartitou a potvrdil, že peníze na zvýšení platů alokovat bude.
Čtěte také
Je to ale symptomatické: Vláda bere státní zaměstnance dlouhodobě jen jako levnou pracovní sílu, které si neváží, neumí domyslet, co všechno tito lidé zajišťují a za jakých podmínek. A to i přesto, že bez jejich nasazení by už tak dost oslabený stát přestal fungovat, nebo minimálně fungoval ještě o dost hůře.
O státních zaměstnancích koluje v české společnosti mnoho mýtů, k velké části z nich dokonce přispěla sama vláda. Ta má ústy svých některých činitelů tendenci mluvit o nich téměř jako o parazitech.
Dokola slýcháme, kolik počtů míst se jak škrtne, a to bez jakékoliv analýzy možných dopadů škrtů na fungování státu. Mzdové i pracovní podmínky na řadě míst ve státní sféře mají za následek to, že nejlepší pracovníci a pracovnice odcházejí. A noví lidé nepřicházejí, nebo pokud ano, brzy vyhoří.
Jenže to jsou právě fungující instituce, co v lidech vzbuzuje větší důvěru ve stát a také v jeho demokratické fungování. Fialova vláda jakoby na to opakovaně zapomínala, nebo co hůř: vůbec jí to nedocházelo.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
